Sirius Black o5 z5 3.část
9. 5. 2006
KŘACH!
,,Tonksová!“ ozvala se rána, jako hrom a někde daleko někdo křičel. Annie ležela na posteli a nechtěla otevřít oči, chtěla ještě spát. Vzápětí se však ozval křik, který jí z jejího snění absolutně vytrhl. Prudce sebou škubla a otevřela oči.
,,… Vy vyvrhelové, špíno! Jak se opovažujete znečišťovat tento dům svou přítomností, vy bastardi! Dům mých vznešených předků, jak se jen opovažujete!“
Rozhlédla se po místnosti. Byla tmavá a pokud mohla soudit tak spíš menší. Zahlédla další dvě postele a za oknem, které bylo naproti byla už skoro tma. Křik utichl a Annie se posadila na posteli a promnula si oči. Snažila si vzpomenout kde vůbec je a začaly se jí vybavovat poslední momenty, než omdlela. Stěží vstala, když v tom jí hrůzou zamrazilo. Něco se jí otřelo o nohy. Pohlédla dolů na své nohy a s úlevou zjistila, že je to jen obyčejný zrzavý a křivonohý kocour.
Odněkud z dálky k ní doléhaly hádající se hlasy a stále se přibližovaly.
,,…Už spí skoro dva dny, Molly,“ křičel jeden mužský hlas.
,,Také je to normální, Brumbál i Moody říkali, že -“ křičel druhý hlas, tentokrát ženský.
,,Mě nezajímá, co říkají, Annie prostě spí už moc dlouho!“
,,Ale Siriusi, vždyť ty bys měl také ještě ležet, nezapomeň, že -“
V tom se rozletěly dveře a Annie oslepilo světlo, na které nebyla zvyklá. Snažila se rozpoznat, kdo jsou ti dva křičící lidé.
,,Annie…“ vydechli svorně a přestali se hádat. Byla to Molly a Sirius.
,,Konečně,“ vydechl Sirius a dlouhými kroky se přibližoval k ní.
,,Annie, drahoušku, jak se cítíš?“ zeptala se Molly a tvářila se nesmírně ustaraně.
,,D-dobře,“ vybreptla Annie a nechala je, aby jí znovu posadili na postel. Mezitím Molly rozsvítila.
,,Drahoušku měla bys raději ještě ležet,“ navrhla Molly a přisedla si k Annie.
,,Už se naležela dost,“ zamítl rázně Sirius. Annie si všimla, že vypadá o mnoho lépe, než když ho viděla naposled. Obličej už vůbec neměl bílý a vlasy měl upravené. Molly po něm střelila nesouhlasným pohledem.
,,Jak… Jak dlouho už -“
,,Skoro dva dny,“ odpověděl Sirius. ,,Vážně je ti dobře?“
Annie přikývla. ,,Ty jsi ale v pořádku?“ zeptala se, když si pořádně uvědomila, co se stalo.
,,O mě si starosti nedělej,“ řekl Sirius a letmo si odhrnul vlasy z očí. ,,Za chvíli bude večeře, určitě máš hlad, viď?“
Annie mlčky přikývla a Sirius se zvedl. ,,Tak přijď dolů.“
Vstal a odešel ven, zatímco Molly se začala přehrabovat ve velice starobylé skříni na druhé straně pokoje. Potom se zvedla a v náručí držela oblečení, které položila na vedlejší postel.
,,Tady máš nějaké oblečení, drahoušku,“ oznámila jí a usmála se. Na čele se jí však objevila vráska. ,,Jak říkal Sirius, za chvilku bude večeře. Vážně je ti dobře?“
,,Jistě,“ odpověděla nepřítomně. Molly se usmála, vyšla ven otevřenými dveřmi a zabouchla je za sebou.
,,Pozóóór!“ křikl někdo a Annie se automaticky sehnula právě včas, protože cítila, jak jí něco proletělo těsně nad hlavou, když vyšla z pokoje a procházela potemnělým odpočívadlem. Potom se rozhlédla, aby zjistila, co ten randál způsobilo. Na jednom konci chodby spatřila zrzavého chlapce, který se usmíval a na druhém úplně stejného chlapce, který se také usmíval. Zamrkala a znovu se ujistila, že netrpí vidinami.
,,Vidíte správně,“ promluvil jeden, jakoby Annie četl myšlenky. Dlouhými kroky k ní zamířil. ,,Jsme dvojčata.“
,,Netrefili jsme vás, že ne?“ přeptal se jeden.
,,Ne,“ odpověděla mdle.
,,Zkoušeli jsme naše nové zboží pro Kratochvilné kouzelnické kejkle,“ vysvětlovalo jedno dvojče. ,,Náš obchod s kouzelnickými rekvizitami,“ dodal spěšně, když viděl nechápavý výraz v Annieině tváři.
,,Já jsem Fred…“
,,A já George,“ oznámili jí chlapci.
,,Těší mě,“ řekla Annie zdráhavě. ,,Já jsem -“
,,Annie Whiteová…“ řekl George.
,,Jo, my víme,“ dodal Fred a zazubil se.
,,Myslím, že bude hotová večeře, tak abychom šli,“ oznámil George a vydal se po schodech dolů. Aniie a Fred ho následovali.
Už na schodech, vedoucích do kuchyně Annie poznala, že tam panuje skvělá nálada. Z místnosti se ozývalo tlachání mnoha lidí a Annie na sobě pocítila menší nervozitu. Celý dům provoněla vůně všech možných jídel a Annie si uvědomila, že má vlastně hlad. Mezi dveřmi se objevil Sirius.
,,Tak pojď,“ vyzval jí a objal kolem pasu, ,,představím tě ostatním.“
V kuchyni u stolu sedělo spoustu čarodějek a kouzelníků v hábitech všech možných barev a druhů. Někteří měli na sobě i obyčejné mudlovské oblečení. Remus k Annie spěšně přistoupil a objal ji.
,,Nymfadoro, tohle je -“ přistoupili k čarodějce s ocelovými vlasy.
,,Jsem Tonksová,“ opravila čarodějka Siriuse, usmála se a stiskla si s Annie ruku.
,,Moodyho samozřejmě znáš… Tohle je Kingsley Pastorek… Podstrkoval ministerstvu falešné informace o mě,“ pošeptal Annie ,,… Ááa s Arturem se už znáte.“
,,Jistě,“ přitakal Artur s úsměvem a potřásl jí rukou. ,,Tohle jsou naše děti: Nejmladší – Ginny,“ ukázal na zrzavou dívku, které ležel v klíně zrzavý kocour, a proto jen zamávala na uvítanou. ,,To je Bill – náš nejstarší syn, také pracuje v řádu,“ Bill vstal a potřásl Annie rukou. ,,Dvojčata Fred a Goerge… No tak Frede! A tohle je Ron – Harryho nejlepší kamarád.“
,,Tohle je Hermiona Grangerová,“ pokračoval Sirius. ,,Další z okruhu Harryho nejlepších přátel a samozřejmě Harry,“ představil Sirius svého kmotřence a Annie zolovnatěl žaludek.
,,Ahoj, Harry,“ řekla na uvítanou a Harry se na ní usmál.
,,Dobrý večer“
,,Snad mi nechceš vykat Harry?“ přerušila ho. ,,Jsem Annie.“
Harry se místo odpovědi znovu zazubil.
Sirius se také na svého kmotřence usmál a společně s Annie se posadili na konec dlouhého stolu, na kterém to přímo přetékalo jídlem a pitím.
,,Ještě tu chybí náš syn Charlie,“ oznámila Molly, která ještě nosila pár věcí na stůl. ,,Ten pracuje pro řád v Rumunsku…“ ,,Jistě, známe se,“ řekla Annie a usmála se.
,,A co Percy?“ ozval se uštěpačně Fred.
,,Ale no tak, Frede!“ napomenula ho Molly a úsměv z obličeje se jí vytratil.
,,Percy je také náš syn,“ vysvětlovala spěšně. ,,Pracuje ale na ministerstvu a tak se moc nevídáme…“ zalhala.
Po chvilce však dosedla ke stolu i Molly a mohlo se začít jíst, když v tom se zvedl Remus se sklenkou vína v ruce.
,,Ještě než začneme jíst, tak bych chtěl připít na zdraví našich přátel,“ oznámil a ostatní se také zvedli se sklenkami v ruce. ,,Připijme na zdraví mého přítele Siriuse a samozřejmě Annie, bez které by tady s námi dnes nemohl sedět. Na zdraví!“ ,,Na zdraví!“ zopakovali všichni sborově a ozvalo se cinkání skla o sklo, jak si připíjeli. Potom se usadili a dali se do jídla. ,,Harry, drahoušku,“ ozvala se Molly naléhavě, ,,zítra pojedeme do Příčné ulice nakoupit vám věci do školy, tak budeme vstávat o něco dřív. Já vás vzbudím.“
,,Jistě,“ přitakal Harry s plnou pusou.
,,Nechceš jet s námi, Annie?“ zeptala se Molly.
,,Myslím, že budu muset zítra zajít na ministerstvo, protože budu muset vysvětlit proč jsem se zdržela o dva dny déle, než jsem je informovala před tím. Budu se muset vrátit do Bulharska, co nejdřív.“
Sirius a Remus si vyměnily významné pohledy.
,,No víš,“ promluvil Sirius, ,,Kingsley říkal, že už se o to zajímali, protože si se jim neohlásila opravdu dlouho…“
,,Jak to myslíš?“ zeptala se Annie. ,,Vždyť to byly jen dva dny…“
,,Ne tak docela,“ oznámil Sirius. ,,Za tím obloukem jsi byla skoro dva měsíce -“
,,Cože?“ vyprskla Annie. ,,Dva měsíce?“
,,Skoro -“
,,Říkal jsem vám, že to tam není žádná legrace,“ ozval se chraplavě Moody. ,,Čas tam běží rychleji, než normálně, takže -“
,,Moment,“ přerušila ho Annie. ,,Takže… Co je dnes za den?“
,,Neděle,“ vložil se do rozhovoru Remus.
,,Z toho se moc nedozvím…“ řekla Annie a pozvedla pravé obočí.
,,Zbývá týden do začátku školního roku,“ dodal spěšně Remus.
,,Ale co řekli na ministerstvu?“ vypálila náhle svou otázku Annie.
,,Řekl jsem jim, že pracujete na jedné tajné akci a že nevím, kdy se vrátíte,“ ozval se Kingsley Pastorek o pár židlí dál, který zřejmě jejich rozhovor poslouchal. ,,Samozřejmě to nenechali jen tak.“
,,Takže tam musím zítra určitě zajít,“ řekla zamyšleně.
,,To odjedete – tedy odjedeš - zítra zpátky do Rumunska?“ zeptal se Harry nahlas, o čemž Sirius přemítal jen v duchu.
,,Myslím, že ne hned zítra,“ odpověděla Annie a usmála se na Harryho. ,,Zřejmě tu ještě pár dní zůstanu, ovšem pokud -“ ,,Jistě,“ domyslel si její otázku Sirius a odpověděl.
Po zbytek večera se všichni skvěle bavili. Annie ještě všem vysvětlila, co se všechno stalo, když Siriuse odváděla z tajemného Miranderského oblouku, nemluvilo se jí o tom však zrovna nejlépe.
,,Takže měl Harry pravdu,“ nechala se slyšet Hermiona. ,,Když jsme tam na konci roku byli, říkal, že slyšel nějaké hlasy za tím závěsem. Takže to byla pravda.“
Potom zase Harry vyprávěl, co všechno se odehrálo ten večer na odboru záhad. Annie chtěla podrobně vědět jména všech Smrtijedů, kteří tam byli.
,,Takže Belatrix utekla?“ zeptala se Annie a Harry přikývl.
Sirius si posměšně odfrkl.
,,Ach, promiň, já…“
,,To nic,“ odsekl Sirius. ,,Na Belatrix mi záleží asi jako Dungovi na čistotě a správném chování.“ Uchechtl se.
Když už všichni dojedli, tak Kingsley, Moody a Tonksová odešli na ministerstvo. Všechny začala přemáhat únava až na Annie, která se naspala až až. Ani Sirius nevypadal právě ospale.
,,Tak všichni spát!“ rozhodla Molly a vyzývala své děti, Harryho a Hermionu na kutě. ,,Honem!“
Fred s Georgem už ani neodporovali, jak byli unavení a Ginny s Hermionou popřáli všem dobrou noc a odešli také spát. Harry se ještě napůl cestě zarazil.
,,Ať už jsi kdokoliv,“ obrátil se na Annie. ,,tak děkuju, protože -“
,,Ale to není jen tak kdokoliv,“ ozval se Sirius přezíravě.
,,Siriusi -“ sykla Annie.
,,Má pravdu Annie,“ souhlasil Remus. ,,Harry má právo to vědět.“
,,Vědět co?“ zeptal se Harry a vyměnil si překvapený výraz s Ronem.
,,Myslím, Rone,“ ozvala se Molly a vstala společně s manželem, ,,že si půjdeme také lehnout, tak pojď s námi.“
,,Ale, mami -“
,,No tak pojď!“ vyzvala syna o něco ostřeji.
Odchod se neobešel bez protestů, ale nakonec v místnosti zůstal Harry, Remus, Sirius a Annie sami. V rohu v křesle hlasitě předl Hermionin zrzavý kocour Křivonožka.
,,O co tady jde?“ vypálil Harry.
,,Posaď se, Harry,“ vyzval ho Remus a také se usadil. Sirius ho následoval, Annie však zůstala stát jako zkamenělá. ,,Přece to nebudeš tajit, nebo snad ano?“ zeptal se Sirius vyzývavě.
Annie neodpověděla.
,,Řekne mi někdo o co tady jde?“ zeptal se Harry, kterému už začala docházet trpělivost. Zjevně to na Annie zapůsobilo, protože vykročila směrem k němu.
,,Je tady něco, co bys měl vědět,“ řekla a těžce usedla na židli proti němu. Sirius se usmál a houpal se na své židli, zato Remusovi se na čele objevila další vráska.
,,Harry, ty jsi nikdy nepřemýšlel o tom, že pokud máš kmotra,“ řekla nervózně a pohlédla na Siriuse, ,,tak musíš mít i kmotru?“
Harry se zatvářil nechápavě. ,,Co tím chceš říct?“ zeptal se i když tušil, co přijde. ,,Vy znáte moji kmotru?“
,,Pochopitelně,“ řekla Annie a nervózně si poposedla na židli. ,,Já jsem tvá kmotra.“
Zavládlo nepříjemné ticho, při kterém bylo slyšet pouze praskání ohně v krbu. Harry pohlédl na svého kmotra a snažil se z jeho tváře něco vyčíst.
,,Je to pravda, Harry,“ přitakal Sirius. ,,Lily si vybrala Annie za tvou kmotru, což bylo -“
,,Znala jsi moji maminku?“ vypálil Harry.
Annie si povzdechla a potom promluvila. ,,Ano, jistě.“
Harry se zvedl ze židle, což Annie také donutilo vstát.
,,Za jiných okolností bych byl rád, že existuje ještě nějaký další příbuzný, kterého neznám,“ řekl s důrazem na poslední dvě slova. ,,Ale teď to není ten případ.“
Annie se zatvářila zděšeně.
,,Od čeho jsi moje kmotra, když jsi se o mě nepostarala, když Voldemort zavraždil moje rodiče?“ vypálil svou otázku a Annie vynechalo srdce několik tepů. ,,Sirius byl v Azkabanu, takže se o mě nemohl starat, ale ty jsi musela zakládat na své nové kariéře!“
Annie ohromeně pohlédla na Siriuse, který se tvářil překvapeně. Remus to všechno pozoroval a chvíli trvalo, než konečně promluvil:
,,Poslechni, Harry -“
,,NE! Proč se staráš teď, když už u Dursleyových žiju patnáct let?“ hulákal a bylo vidět, že ho to hodně pobouřilo. ,,Měla jsi mě přece vzít k sobě, když jsi moje kmotra a nemusel jsem skončit u Dursleyových -“
,,Musel,“ ozval se klidný hlas. Na prahu dveří stál Albus Brumbál a k Harryho překvapení se usmíval. Potom se usadil u stolu.
,,Takže jsi v pořádku?“ obrátil se na pobledlou Annie. Ta nebyla schopna slova a stále sledovala pobouřeného Harryho.
,,Harry,“ oslovil ho Brumbál. ,,Obávám se, že pokud máš někomu něco vyčítat, tak jsem to já a nikdo jiný. Před prázdninami jsem ti sdělil jedno tajemství a pokud si vzpomínáš, vysvětlil jsem ti také proč jsem tě musel svěřit do péče Dursleyovým a ne Siriusovi, nebo Annie.“
Harry jakoby si konečně uvědomil všechna Brumbálova slova, pokročil vpřed, vzápětí se však zastavil.
,,Stejně mě mohla navštěvovat,“ řekl nuceně klidným hlasem. Vědomí, že měl dalšího příbuzného, kterého poznal až po šestnácti letech ho nenechávalo klidným.
,,Nemohla, Harry,“ zarazil ho Brumbál a zamračil se. ,,Striktně jsem zakázal, aby si věděl cokoliv o kouzelnickém světě dokud ti nepřijde dopis s přihláškou do Bradavic.“
Harry zaváhal.
,,Hmm… Myslím, že už také půjdu spát –“
,,Ale, Harry,“ šeptla Annie, Harry však byl na odchodu.
,,Dobrou noc,“ popřál všem a zmizel.
,,To bude dobré,“ ujistil Annie Brumbál a znovu vstal. ,,Aspoň vám tady nehází všemi věcmi, co mu přijdou pod ruku.“
Annie se zamračila a Brumbál si ji prohlédl přes své půlměsícové brýle posazené v půlce nesmírně křivého nosu. ,,Přišel jsem něco sdělit Moodymu, ale vidím, že jsme se cestou museli minout. Nevadí.“
,,Brumbále,“ oslovil ho ještě Remus. ,,Máte něco nového?“
,,Zatím nic důležitého,“ řekl a zasunul za sebou židli. ,,Ale zítra večer se tu zastavím a budeme se muset o něčem poradit, tak to prosím sdělte ostatním.“
,,Jistě,“ přikývl Remus.
Potom se Brumbál ještě obrátil na Annie. ,,Přemýšlej o tom, co jsem ti navrhl, Annie. Bylo by to pro nás pro všechny prospěšnější.“
Řekl a významně pohlédl na Siriuse. Annie mlčky přikývla a Sirius se na ní nechápavě podíval.
,,A s Harrym si starosti nedělej.“ S těmito slovy se rozloučil a zmizel za dveřmi.
Remus se také zvedl, popřál jim dobrou noc a také zmizel. Sirius a Annie zůstali o samotě.
Annie vrhla na Siriuse nasupený pohled. ,,Taky jsi Harrymu nemusel říkat, co se mezi námi stalo,“ zahučela rozmrzele.
,,Nic takového jsem mu neřekl,“ bránil se Sirius. ,,Jen, že jsi v Rumunsku studovala a potom i pracovala a o mě se nezajímala.“
,,Myslela jsem, že jsi zavraždil -“
,,Lépe, než kdokoliv jiný jsi věděla, že jsem to já neudělal,“ odsekl Sirius a provrtával ji pohledem. ,,Věděla jsi, že nejsem strážcem jejich tajemství.“
,,To ale nezveřejnili,“ připomněla mu. ,,Dozvěděla jsem se pouze to, že jsi zabil - “
,,Nikoho jsem nezabil!“ bránil se znovu Sirius.
,,Promiň, já vím,“ změnila náhle výšku hlasu. ,,Já na to prostě nerada vzpomínám.“
Sirius pochopil a potom promluvil: ,,A myslíš si, že já snad ano?“ zeptal se podrážděně a Annie se vkradly do očí slzy.
,,Tonksová!“ ozvala se rána, jako hrom a někde daleko někdo křičel. Annie ležela na posteli a nechtěla otevřít oči, chtěla ještě spát. Vzápětí se však ozval křik, který jí z jejího snění absolutně vytrhl. Prudce sebou škubla a otevřela oči.
,,… Vy vyvrhelové, špíno! Jak se opovažujete znečišťovat tento dům svou přítomností, vy bastardi! Dům mých vznešených předků, jak se jen opovažujete!“
Rozhlédla se po místnosti. Byla tmavá a pokud mohla soudit tak spíš menší. Zahlédla další dvě postele a za oknem, které bylo naproti byla už skoro tma. Křik utichl a Annie se posadila na posteli a promnula si oči. Snažila si vzpomenout kde vůbec je a začaly se jí vybavovat poslední momenty, než omdlela. Stěží vstala, když v tom jí hrůzou zamrazilo. Něco se jí otřelo o nohy. Pohlédla dolů na své nohy a s úlevou zjistila, že je to jen obyčejný zrzavý a křivonohý kocour.
Odněkud z dálky k ní doléhaly hádající se hlasy a stále se přibližovaly.
,,…Už spí skoro dva dny, Molly,“ křičel jeden mužský hlas.
,,Také je to normální, Brumbál i Moody říkali, že -“ křičel druhý hlas, tentokrát ženský.
,,Mě nezajímá, co říkají, Annie prostě spí už moc dlouho!“
,,Ale Siriusi, vždyť ty bys měl také ještě ležet, nezapomeň, že -“
V tom se rozletěly dveře a Annie oslepilo světlo, na které nebyla zvyklá. Snažila se rozpoznat, kdo jsou ti dva křičící lidé.
,,Annie…“ vydechli svorně a přestali se hádat. Byla to Molly a Sirius.
,,Konečně,“ vydechl Sirius a dlouhými kroky se přibližoval k ní.
,,Annie, drahoušku, jak se cítíš?“ zeptala se Molly a tvářila se nesmírně ustaraně.
,,D-dobře,“ vybreptla Annie a nechala je, aby jí znovu posadili na postel. Mezitím Molly rozsvítila.
,,Drahoušku měla bys raději ještě ležet,“ navrhla Molly a přisedla si k Annie.
,,Už se naležela dost,“ zamítl rázně Sirius. Annie si všimla, že vypadá o mnoho lépe, než když ho viděla naposled. Obličej už vůbec neměl bílý a vlasy měl upravené. Molly po něm střelila nesouhlasným pohledem.
,,Jak… Jak dlouho už -“
,,Skoro dva dny,“ odpověděl Sirius. ,,Vážně je ti dobře?“
Annie přikývla. ,,Ty jsi ale v pořádku?“ zeptala se, když si pořádně uvědomila, co se stalo.
,,O mě si starosti nedělej,“ řekl Sirius a letmo si odhrnul vlasy z očí. ,,Za chvíli bude večeře, určitě máš hlad, viď?“
Annie mlčky přikývla a Sirius se zvedl. ,,Tak přijď dolů.“
Vstal a odešel ven, zatímco Molly se začala přehrabovat ve velice starobylé skříni na druhé straně pokoje. Potom se zvedla a v náručí držela oblečení, které položila na vedlejší postel.
,,Tady máš nějaké oblečení, drahoušku,“ oznámila jí a usmála se. Na čele se jí však objevila vráska. ,,Jak říkal Sirius, za chvilku bude večeře. Vážně je ti dobře?“
,,Jistě,“ odpověděla nepřítomně. Molly se usmála, vyšla ven otevřenými dveřmi a zabouchla je za sebou.
,,Pozóóór!“ křikl někdo a Annie se automaticky sehnula právě včas, protože cítila, jak jí něco proletělo těsně nad hlavou, když vyšla z pokoje a procházela potemnělým odpočívadlem. Potom se rozhlédla, aby zjistila, co ten randál způsobilo. Na jednom konci chodby spatřila zrzavého chlapce, který se usmíval a na druhém úplně stejného chlapce, který se také usmíval. Zamrkala a znovu se ujistila, že netrpí vidinami.
,,Vidíte správně,“ promluvil jeden, jakoby Annie četl myšlenky. Dlouhými kroky k ní zamířil. ,,Jsme dvojčata.“
,,Netrefili jsme vás, že ne?“ přeptal se jeden.
,,Ne,“ odpověděla mdle.
,,Zkoušeli jsme naše nové zboží pro Kratochvilné kouzelnické kejkle,“ vysvětlovalo jedno dvojče. ,,Náš obchod s kouzelnickými rekvizitami,“ dodal spěšně, když viděl nechápavý výraz v Annieině tváři.
,,Já jsem Fred…“
,,A já George,“ oznámili jí chlapci.
,,Těší mě,“ řekla Annie zdráhavě. ,,Já jsem -“
,,Annie Whiteová…“ řekl George.
,,Jo, my víme,“ dodal Fred a zazubil se.
,,Myslím, že bude hotová večeře, tak abychom šli,“ oznámil George a vydal se po schodech dolů. Aniie a Fred ho následovali.
Už na schodech, vedoucích do kuchyně Annie poznala, že tam panuje skvělá nálada. Z místnosti se ozývalo tlachání mnoha lidí a Annie na sobě pocítila menší nervozitu. Celý dům provoněla vůně všech možných jídel a Annie si uvědomila, že má vlastně hlad. Mezi dveřmi se objevil Sirius.
,,Tak pojď,“ vyzval jí a objal kolem pasu, ,,představím tě ostatním.“
V kuchyni u stolu sedělo spoustu čarodějek a kouzelníků v hábitech všech možných barev a druhů. Někteří měli na sobě i obyčejné mudlovské oblečení. Remus k Annie spěšně přistoupil a objal ji.
,,Nymfadoro, tohle je -“ přistoupili k čarodějce s ocelovými vlasy.
,,Jsem Tonksová,“ opravila čarodějka Siriuse, usmála se a stiskla si s Annie ruku.
,,Moodyho samozřejmě znáš… Tohle je Kingsley Pastorek… Podstrkoval ministerstvu falešné informace o mě,“ pošeptal Annie ,,… Ááa s Arturem se už znáte.“
,,Jistě,“ přitakal Artur s úsměvem a potřásl jí rukou. ,,Tohle jsou naše děti: Nejmladší – Ginny,“ ukázal na zrzavou dívku, které ležel v klíně zrzavý kocour, a proto jen zamávala na uvítanou. ,,To je Bill – náš nejstarší syn, také pracuje v řádu,“ Bill vstal a potřásl Annie rukou. ,,Dvojčata Fred a Goerge… No tak Frede! A tohle je Ron – Harryho nejlepší kamarád.“
,,Tohle je Hermiona Grangerová,“ pokračoval Sirius. ,,Další z okruhu Harryho nejlepších přátel a samozřejmě Harry,“ představil Sirius svého kmotřence a Annie zolovnatěl žaludek.
,,Ahoj, Harry,“ řekla na uvítanou a Harry se na ní usmál.
,,Dobrý večer“
,,Snad mi nechceš vykat Harry?“ přerušila ho. ,,Jsem Annie.“
Harry se místo odpovědi znovu zazubil.
Sirius se také na svého kmotřence usmál a společně s Annie se posadili na konec dlouhého stolu, na kterém to přímo přetékalo jídlem a pitím.
,,Ještě tu chybí náš syn Charlie,“ oznámila Molly, která ještě nosila pár věcí na stůl. ,,Ten pracuje pro řád v Rumunsku…“ ,,Jistě, známe se,“ řekla Annie a usmála se.
,,A co Percy?“ ozval se uštěpačně Fred.
,,Ale no tak, Frede!“ napomenula ho Molly a úsměv z obličeje se jí vytratil.
,,Percy je také náš syn,“ vysvětlovala spěšně. ,,Pracuje ale na ministerstvu a tak se moc nevídáme…“ zalhala.
Po chvilce však dosedla ke stolu i Molly a mohlo se začít jíst, když v tom se zvedl Remus se sklenkou vína v ruce.
,,Ještě než začneme jíst, tak bych chtěl připít na zdraví našich přátel,“ oznámil a ostatní se také zvedli se sklenkami v ruce. ,,Připijme na zdraví mého přítele Siriuse a samozřejmě Annie, bez které by tady s námi dnes nemohl sedět. Na zdraví!“ ,,Na zdraví!“ zopakovali všichni sborově a ozvalo se cinkání skla o sklo, jak si připíjeli. Potom se usadili a dali se do jídla. ,,Harry, drahoušku,“ ozvala se Molly naléhavě, ,,zítra pojedeme do Příčné ulice nakoupit vám věci do školy, tak budeme vstávat o něco dřív. Já vás vzbudím.“
,,Jistě,“ přitakal Harry s plnou pusou.
,,Nechceš jet s námi, Annie?“ zeptala se Molly.
,,Myslím, že budu muset zítra zajít na ministerstvo, protože budu muset vysvětlit proč jsem se zdržela o dva dny déle, než jsem je informovala před tím. Budu se muset vrátit do Bulharska, co nejdřív.“
Sirius a Remus si vyměnily významné pohledy.
,,No víš,“ promluvil Sirius, ,,Kingsley říkal, že už se o to zajímali, protože si se jim neohlásila opravdu dlouho…“
,,Jak to myslíš?“ zeptala se Annie. ,,Vždyť to byly jen dva dny…“
,,Ne tak docela,“ oznámil Sirius. ,,Za tím obloukem jsi byla skoro dva měsíce -“
,,Cože?“ vyprskla Annie. ,,Dva měsíce?“
,,Skoro -“
,,Říkal jsem vám, že to tam není žádná legrace,“ ozval se chraplavě Moody. ,,Čas tam běží rychleji, než normálně, takže -“
,,Moment,“ přerušila ho Annie. ,,Takže… Co je dnes za den?“
,,Neděle,“ vložil se do rozhovoru Remus.
,,Z toho se moc nedozvím…“ řekla Annie a pozvedla pravé obočí.
,,Zbývá týden do začátku školního roku,“ dodal spěšně Remus.
,,Ale co řekli na ministerstvu?“ vypálila náhle svou otázku Annie.
,,Řekl jsem jim, že pracujete na jedné tajné akci a že nevím, kdy se vrátíte,“ ozval se Kingsley Pastorek o pár židlí dál, který zřejmě jejich rozhovor poslouchal. ,,Samozřejmě to nenechali jen tak.“
,,Takže tam musím zítra určitě zajít,“ řekla zamyšleně.
,,To odjedete – tedy odjedeš - zítra zpátky do Rumunska?“ zeptal se Harry nahlas, o čemž Sirius přemítal jen v duchu.
,,Myslím, že ne hned zítra,“ odpověděla Annie a usmála se na Harryho. ,,Zřejmě tu ještě pár dní zůstanu, ovšem pokud -“ ,,Jistě,“ domyslel si její otázku Sirius a odpověděl.
Po zbytek večera se všichni skvěle bavili. Annie ještě všem vysvětlila, co se všechno stalo, když Siriuse odváděla z tajemného Miranderského oblouku, nemluvilo se jí o tom však zrovna nejlépe.
,,Takže měl Harry pravdu,“ nechala se slyšet Hermiona. ,,Když jsme tam na konci roku byli, říkal, že slyšel nějaké hlasy za tím závěsem. Takže to byla pravda.“
Potom zase Harry vyprávěl, co všechno se odehrálo ten večer na odboru záhad. Annie chtěla podrobně vědět jména všech Smrtijedů, kteří tam byli.
,,Takže Belatrix utekla?“ zeptala se Annie a Harry přikývl.
Sirius si posměšně odfrkl.
,,Ach, promiň, já…“
,,To nic,“ odsekl Sirius. ,,Na Belatrix mi záleží asi jako Dungovi na čistotě a správném chování.“ Uchechtl se.
Když už všichni dojedli, tak Kingsley, Moody a Tonksová odešli na ministerstvo. Všechny začala přemáhat únava až na Annie, která se naspala až až. Ani Sirius nevypadal právě ospale.
,,Tak všichni spát!“ rozhodla Molly a vyzývala své děti, Harryho a Hermionu na kutě. ,,Honem!“
Fred s Georgem už ani neodporovali, jak byli unavení a Ginny s Hermionou popřáli všem dobrou noc a odešli také spát. Harry se ještě napůl cestě zarazil.
,,Ať už jsi kdokoliv,“ obrátil se na Annie. ,,tak děkuju, protože -“
,,Ale to není jen tak kdokoliv,“ ozval se Sirius přezíravě.
,,Siriusi -“ sykla Annie.
,,Má pravdu Annie,“ souhlasil Remus. ,,Harry má právo to vědět.“
,,Vědět co?“ zeptal se Harry a vyměnil si překvapený výraz s Ronem.
,,Myslím, Rone,“ ozvala se Molly a vstala společně s manželem, ,,že si půjdeme také lehnout, tak pojď s námi.“
,,Ale, mami -“
,,No tak pojď!“ vyzvala syna o něco ostřeji.
Odchod se neobešel bez protestů, ale nakonec v místnosti zůstal Harry, Remus, Sirius a Annie sami. V rohu v křesle hlasitě předl Hermionin zrzavý kocour Křivonožka.
,,O co tady jde?“ vypálil Harry.
,,Posaď se, Harry,“ vyzval ho Remus a také se usadil. Sirius ho následoval, Annie však zůstala stát jako zkamenělá. ,,Přece to nebudeš tajit, nebo snad ano?“ zeptal se Sirius vyzývavě.
Annie neodpověděla.
,,Řekne mi někdo o co tady jde?“ zeptal se Harry, kterému už začala docházet trpělivost. Zjevně to na Annie zapůsobilo, protože vykročila směrem k němu.
,,Je tady něco, co bys měl vědět,“ řekla a těžce usedla na židli proti němu. Sirius se usmál a houpal se na své židli, zato Remusovi se na čele objevila další vráska.
,,Harry, ty jsi nikdy nepřemýšlel o tom, že pokud máš kmotra,“ řekla nervózně a pohlédla na Siriuse, ,,tak musíš mít i kmotru?“
Harry se zatvářil nechápavě. ,,Co tím chceš říct?“ zeptal se i když tušil, co přijde. ,,Vy znáte moji kmotru?“
,,Pochopitelně,“ řekla Annie a nervózně si poposedla na židli. ,,Já jsem tvá kmotra.“
Zavládlo nepříjemné ticho, při kterém bylo slyšet pouze praskání ohně v krbu. Harry pohlédl na svého kmotra a snažil se z jeho tváře něco vyčíst.
,,Je to pravda, Harry,“ přitakal Sirius. ,,Lily si vybrala Annie za tvou kmotru, což bylo -“
,,Znala jsi moji maminku?“ vypálil Harry.
Annie si povzdechla a potom promluvila. ,,Ano, jistě.“
Harry se zvedl ze židle, což Annie také donutilo vstát.
,,Za jiných okolností bych byl rád, že existuje ještě nějaký další příbuzný, kterého neznám,“ řekl s důrazem na poslední dvě slova. ,,Ale teď to není ten případ.“
Annie se zatvářila zděšeně.
,,Od čeho jsi moje kmotra, když jsi se o mě nepostarala, když Voldemort zavraždil moje rodiče?“ vypálil svou otázku a Annie vynechalo srdce několik tepů. ,,Sirius byl v Azkabanu, takže se o mě nemohl starat, ale ty jsi musela zakládat na své nové kariéře!“
Annie ohromeně pohlédla na Siriuse, který se tvářil překvapeně. Remus to všechno pozoroval a chvíli trvalo, než konečně promluvil:
,,Poslechni, Harry -“
,,NE! Proč se staráš teď, když už u Dursleyových žiju patnáct let?“ hulákal a bylo vidět, že ho to hodně pobouřilo. ,,Měla jsi mě přece vzít k sobě, když jsi moje kmotra a nemusel jsem skončit u Dursleyových -“
,,Musel,“ ozval se klidný hlas. Na prahu dveří stál Albus Brumbál a k Harryho překvapení se usmíval. Potom se usadil u stolu.
,,Takže jsi v pořádku?“ obrátil se na pobledlou Annie. Ta nebyla schopna slova a stále sledovala pobouřeného Harryho.
,,Harry,“ oslovil ho Brumbál. ,,Obávám se, že pokud máš někomu něco vyčítat, tak jsem to já a nikdo jiný. Před prázdninami jsem ti sdělil jedno tajemství a pokud si vzpomínáš, vysvětlil jsem ti také proč jsem tě musel svěřit do péče Dursleyovým a ne Siriusovi, nebo Annie.“
Harry jakoby si konečně uvědomil všechna Brumbálova slova, pokročil vpřed, vzápětí se však zastavil.
,,Stejně mě mohla navštěvovat,“ řekl nuceně klidným hlasem. Vědomí, že měl dalšího příbuzného, kterého poznal až po šestnácti letech ho nenechávalo klidným.
,,Nemohla, Harry,“ zarazil ho Brumbál a zamračil se. ,,Striktně jsem zakázal, aby si věděl cokoliv o kouzelnickém světě dokud ti nepřijde dopis s přihláškou do Bradavic.“
Harry zaváhal.
,,Hmm… Myslím, že už také půjdu spát –“
,,Ale, Harry,“ šeptla Annie, Harry však byl na odchodu.
,,Dobrou noc,“ popřál všem a zmizel.
,,To bude dobré,“ ujistil Annie Brumbál a znovu vstal. ,,Aspoň vám tady nehází všemi věcmi, co mu přijdou pod ruku.“
Annie se zamračila a Brumbál si ji prohlédl přes své půlměsícové brýle posazené v půlce nesmírně křivého nosu. ,,Přišel jsem něco sdělit Moodymu, ale vidím, že jsme se cestou museli minout. Nevadí.“
,,Brumbále,“ oslovil ho ještě Remus. ,,Máte něco nového?“
,,Zatím nic důležitého,“ řekl a zasunul za sebou židli. ,,Ale zítra večer se tu zastavím a budeme se muset o něčem poradit, tak to prosím sdělte ostatním.“
,,Jistě,“ přikývl Remus.
Potom se Brumbál ještě obrátil na Annie. ,,Přemýšlej o tom, co jsem ti navrhl, Annie. Bylo by to pro nás pro všechny prospěšnější.“
Řekl a významně pohlédl na Siriuse. Annie mlčky přikývla a Sirius se na ní nechápavě podíval.
,,A s Harrym si starosti nedělej.“ S těmito slovy se rozloučil a zmizel za dveřmi.
Remus se také zvedl, popřál jim dobrou noc a také zmizel. Sirius a Annie zůstali o samotě.
Annie vrhla na Siriuse nasupený pohled. ,,Taky jsi Harrymu nemusel říkat, co se mezi námi stalo,“ zahučela rozmrzele.
,,Nic takového jsem mu neřekl,“ bránil se Sirius. ,,Jen, že jsi v Rumunsku studovala a potom i pracovala a o mě se nezajímala.“
,,Myslela jsem, že jsi zavraždil -“
,,Lépe, než kdokoliv jiný jsi věděla, že jsem to já neudělal,“ odsekl Sirius a provrtával ji pohledem. ,,Věděla jsi, že nejsem strážcem jejich tajemství.“
,,To ale nezveřejnili,“ připomněla mu. ,,Dozvěděla jsem se pouze to, že jsi zabil - “
,,Nikoho jsem nezabil!“ bránil se znovu Sirius.
,,Promiň, já vím,“ změnila náhle výšku hlasu. ,,Já na to prostě nerada vzpomínám.“
Sirius pochopil a potom promluvil: ,,A myslíš si, že já snad ano?“ zeptal se podrážděně a Annie se vkradly do očí slzy.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář