Sirius Black o5 z5 1.část
9. 5. 2006
1. - Záchrana
Vydáno dne 28. 02. 2006 (607 přečtení)
Tu noc vládla v domě číslo dvanáct na Grimmauldově náměstí ponurá nálada. Všichni byli ještě zaskočení smrtí jednoho člena řádu - smrtí Siriuse. V kuchyni u starého dřevěného stolu seděl jen jediný člověk a tvářil se smutně. Byl to Remus Lupin. Na stole se povalovala prázdná láhev od červeného vína, on sám držel v ruce starobylou sklenku s jeho obsahem a ve svitu chabého světla vypadal ještě přepadleji a unaveněji, než jindy. To už do kuchyně vcházela Molly Weasleyová v doprovodu svého manžela Artura.
,,Tak my už jdeme,“ oznámila mu a Remus těžce zvedl hlavu. ,,Určitě to tady zvládneš?“
,,Jistě, Molly,“ odpověděl nepřítomně, pokusil se však o úsměv.
V tom se rozdrnčel u domovních dveří zvonek a vzápětí už se ozval hlasitý řev paní Blackové.
,,Já jdu otevřít,“ zareagoval pohotově Artur Weasley a už mizel za dveřmi. Bylo slyšet, jak se snaží zakrýt obraz paní Blackové, jelikož i přes její nadávky byly slyšet ty jeho. Když řev konečně utichl, vykročila Molly vpřed směrem k Remusovi. Při cestě odložila na židli svou brašnu s věcmi a kabát.
,,Není to tvoje vina, Remusi,“ hlesla a přisedla si k němu.
,,Ale je,“ prohlásil nesouhlasně Remus. ,,Kdybych ho přesvědčil, aby zůstal v domě, tak by se nic takového nestalo.“
,,Tohle neříkej,“ napomenula ho šeptem Molly. ,,Sirius byl dospělý a za své činny odpovídal sám. Vždyť víš jaký byl, vždy jednal ukvapeně a bez rozmyšlení. Navíc tvrdíš, že jsi dělal, co bylo ve tvých silách…“
,,Ne to jsem nedělal,“ nesouhlasil Remus a hlas se mu zlomil. ,,Je to vážně kruté, že já jsem poslední, kdo ještě z nás zůstal naživu, a přitom by to mělo být úplně naopak. James by nezemřel, kdyby Sirius tehdy souhlasil s tím, že bude strážcem jejich tajemství a to já ho přesvědčil, aby to raději přenechal Petrovi. A to já teď Siriuse nedokázal přesvědčit, aby zůstal v domě. Je to všechno moje vina.“ Molly chtěla něco namítnout, ale to už se ozvaly kroky, scházející po schodech dolů k nim. Do dveří vešel Artur Weasley v doprovodu neznámé dívky. Byla poměrně vysoká, plavé vlasy jí spadaly až do pasu a tmavé oči jí jiskřily. Za sebou táhla velký oprýskaný kufr a usmívala se.
,,Molly, Remusi, tohle je…“ chtěl představit tu dívku Artur, když ho ale Remus přerušil.
,,Annie,“ řekl polohlasně, zvedl se ze židle a upíral na ní oči.
,,Přivedl jí sem Brumbál.“ oznámil jim Artur a tvářil se stejně překvapeně jako Remus.
,,Ahoj, Remusi,“ pozdravila ho Annie a usmála se. Remus k ní vykročil a objal jí.
,,Ahoj, Annie, proboha co tady děláš? Takovou dobu jsme se neviděli, už snad...“ Remus byl u vytržení, oči se mu okamžitě rozzářily nadšením. Po chvíli se však zatvářil sklesle. ,,Přijela si na rozloučení?“ zajímal se.
,,Ne, na rozloučení ne,“ odpověděla Annie a zbystřila pohled manželky Artura Weasleyho. ,,Vy musíte být, Molly Weasleyová, že ano?“
,,To jsem,“ odpověděla důrazně Molly. ,,Ale kdo jste vy?“
,,To je Annie Whiteová, Molly,“ představil jí usměvavě Remus. ,,Bývali jsme přátelé v Bradavicích.“
Molly se zatvářila překvapeně. ,,Ach tak,“ řekla a podali si ruce. Potom pohlédla na hodinky a pak naléhavě na manžela. ,,Ráda jsem vás poznala, ale teď musíme s manželem opravdu jít.“
,,Jistě, také jsem vás ráda poznala, Molly,“ řekla Annie.
,,Tak nashle, Remusi,“ rozloučila se Molly, nasadila velice starostlivý výraz, potom ale s manželem zmizela za dveřmi. Byly slyšet jejich kroky až k domovním dveřím a pak už zavládlo naprosté ticho, přerušované jen praskáním ohně v krbu. Mezitím Remus vyndal jednu zaprášenou sklenici, umyl ji a nalil do ní víno pro Annie.
,,Proč jsi tedy přijela, když ne na rozloučení?“ podivil se Remus a dolil si i svou sklenku. ,,Ne že bych tě nerad viděl – to určitě ne, naopak – ale předpokládám, že tvůj příjezd nebude náhodný. Má to snad něco společného se Siriusem?“
,,Ano, to má,“ usmála se Annie. ,,Máš pravdu, přijela jsem kvůli Siriusovi.“
Remus se zatvářil udiveně, a proto se Annie dala do vyprávění.
,,Když jsem se dozvěděla o Siriusově smrti, rozhodla jsem se na pár dní vrátit do Londýna. Ještě před tím, mi ale Brumbál poslal dopis, ve kterém mě žádal, abych ho navštívila v Bradavicích,“ vysvětlovala s úsměvem. ,,V něm mi vylíčil všechno, co se událo, když Sirius zřejmě zemřel.“
,,Zřejmě?“ zeptal se nechápavě Remus a upřel na Annie své nevyspalé oči.
,,Ano, zřejmě,“ potvrdila svá slova Annie a svraštila obočí. ,,Brumbál mi řekl, že si je téměř jistý, že kletba, kterou proti Siriusovi Belatrix použila nebyla smrtící.
Domnívá se, že šlo pouze o omračující kouzlo, jenže to zkomplikovalo to Siriusovo zmizení za Miranderským obloukem.“
,,Takže existuje ještě možnost, že…“ Remus těžce oddechl. ,,…že by… žil?“
,,No, nejsem si tím tak jistá,“ zapochybovala Annie. ,,Ale Brumbál je přesvědčený, že ano.“
Na Remusově tváři se objevil úsměv, který zakryl všechny náznaky únavy a rozzářil jeho obličej.
,,Opravdu se může vrátit?“
,,Tím bych si nebyl tak jistý,“ zabručel něčí hlas ode dveří.
Klap. Klap. Klap.
,,Whiteová, vítejte,“ zavrčel a s dalším klapáním se usadil naproti ní.
,,Moody?“ zašeptala nevěřícně Annie.
,,Jistě, jsem to já,“ zabručel rozmrzele.
,,Já jen, že vypadáte mnohem, mnohem…“ bylo vidět, že pečlivě volí vhodná slova. ,,Mnohem... Jinak, než když jsem vás viděla naposled.“
,,Hm, Whiteová, takže vy se chystáte za Miranderský oblouk,“ zachraptěl zamyšleně, vytáhl svou placatici a důkladně z ní upil. ,,To jste odvážná.“
,,Snažím se,“ odpověděla důrazně a Moodyho kouzelné oko si ji nevěřícně prohlédlo.
,,Cože?“ podivil se Remus. ,,Takže ty se chceš sama pokusit najít tam Siriuse a přivést ho zpátky?“
Annie na něj vrhla souhlasný pohled.
,,Víte, vy vůbec, co se za tím závěsem skrývá, Whiteová?“ ozval se tlumeným hlasem Moody.
,,Samozřejmě to vím,“ přitakala klidně Annie. ,,Jen jsem zatím neměla tu čest, poznat to.“
,,Mohu vás ujistit,“ zachroptěl, ,,že tam o žádnou čest nejde.“
,,Taky to byla legrace, Moody,“ usmála se. ,,Chtěla jsem jen říct, že i když nevím, co se za tím obloukem skrývá, jsem přesvědčená, že to nebude tak zlé.“
,,Jste ještě moc mladá a pošetilá, Whiteová,“ zašeptal. Vyznělo to, jako by měl své vlastní zkušenosti sám se sebou, když byl v jejím věku.
,,Stejně jako jste byl kdysi vy?“ opáčila bez okolků Annie.
Moody si jí změřil pohledem (tentokrát k tomu použil obě dvě oči).
,,Víte, vlastně bych potřebovala,“ obrátila se na něj prosebně, ,,abyste mi tak trochu přiblížil, co tam na mě čeká.“
,,To klidně udělám,“ souhlasil netečně Moody. ,,Ale takovouhle nesmyslnost s vámi podstupovat nebudu.“
Annie naklonila hlavu na stranu. ,,To po vás také nechci.“ Sdělila mu hořce.
,,Kdy to chcete provést?“ zeptal se Moody. Remus je oba jen nevěřícně sledoval pohledem plným zájmu a překvapení.
,,Nejspíš zítra v noci,“ odpověděla. ,,Brumbál slíbil, že o tom informuje Artura Weasleyho, který mě může provést na ministerstvo a já se pak bezpečně dostanu na odbor záhad.“
,,Musím vám říct, Whiteová,“ promluvil Moody a naklonil se k ní přes stůl, ,,že to tam uvnitř není žádná legrace. Všude okolo vás budou věci, které ještě nikdo nikdy nedokázal pojmenovat. Budou kolem vás proplouvat duše mrtvých trestanců a jiných pošetilých mladých bystrozorů, kteří tam ztratili duši a pokusí se vás napadnout, ale vy nesmíte ustoupit ani o krok. Jinak by vás to mohlo stát život.“ řekl a nejistě ukázal na své kouzelné oko. Při těchto jeho slovech se Annie nepříjemně naježily vlasy v týlu, ale pozorně Moodyho poslouchala. ,,Pokud odtamtud budete chtít dostat Blackovu duši, budete jim muset darovat jinou - na oplátku. Jinak ho nepropustí a vás připraví o tu vaši duši a nedokážete tomu zabránit, a to můžete být jakkoli zkušený bystrozor, to mi věřte. Máte tu duši?“
Annie vytáhla ze své tašky uzavřenou malou baňku, ve které proplouvala perleťově bílá mlha.
,,Dobrá,“ přitakal Moody. ,,Tím ale nic nekončí. Pokud vím, tak si tam schovali i jeho tělo a to bude těžké najít.“
,,Jsem na to připravená, Moody, nedělejte si starosti,“ řekla rázně Annie.
Moody nejistě kývl hlavou a zvedl se od stolu. ,,Snad se vám to podaří,“ řekl a v doprovodu klapavého zvuku přešel ke dveřím. ,,Nebudu vám přát štěstí, protože potřebujete mnohem víc, než to.“
Kývl hlavou na pozdrav a odkulhal se z místnosti.
,,Ty chceš vážně něco takového udělat, jen kvůli Siriusovi?“ zeptal se nevěřícně Remus.
,,Zřejmě ano,“ sdělila mu Annie s jakousi nejistotou v hlase.
,,Je to směšné, že?“ promluvil.
,,Co je směšné?“ nechápala Annie.
,,Že zrovna ty zachraňuješ Siriuse,“ řekl a zatvářil se tak trochu pobaveně. ,,Nechceš, abych tam šel s tebou?“
,,Ne, chci to udělat sama, Remusi, je to nebezpečné,“ sdělila mu Annie a snažila se ho neurazit. ,,Navíc si myslím, že tam uvnitř by ses mohl proměnit ve vlkodlaka.“
Remus na ní vyvalil oči. ,,Jak to víš, že jsem, no že jsem…“ vyhrkl.
Annie se usmála. ,,Sirius mi to řekl. Jenom jsem nechtěla, aby sis myslel, že tě kvůli tomu odsuzuji, když jsme byli tak dobří přátelé.“
,,No jistě, Sirius,“ řekl a zamyšleně zakroutil hlavou.
,,Vlastně jsem na to tehdy tak trochu přišla sama,“ vyprávěla mu Annie a vzpomínala. ,,Bylo mi divné, že vždycky jednou měsíčně zmizíte a pak jsem si uvědomila, že je to vždycky při úplňku. V jednu chvíli jsem si myslela, že je vlkodlak Sirius a tak jsem mu to řekla, ale on mě ujistil, že ty jsi vlkodlak a on, že je jen nepřihlášený zvěromág, čímž mě ale samozřejmě moc neuklidnil.“
,,No jo jistě,“ odpověděl zamyšleně Remus. ,,Poslechni, proč to vlastně mezi vámi nakonec nevyšlo? Měl jsem tenkrát dojem, že je to s vámi snad lepší, než u Lily a Jamese a nikdy mě už nenapadlo se na to Siriuse ptát.“
Annie se zatvářila nejistě. ,,Oba moc dobře víme, jaký Sirius byl,“ řekla, z jejího hlasu byla znát jakási lítost. ,,Prostě to byl moc fajn kluk, vždyť víš – Jamesem největší špička a každá by ho ráda měla. Já ale byla moc hrdá a nechtěla jsem být jako každá. Tenkrát, když odmítl všechny ty holky z našeho ročníku i výš, aby mohl jít na ten vánoční ples se mnou, jsem o tom zauvažovala. Byla jsem ale až moc hrdá a do toho všeho LIly. A věř mi, že toho dodnes lituji…“
,,Ale vždyť jste se nakonec přece jen dali dohromady?“ řekl a bylo na něm vidět, jak si usilovně snaží vybavit dobu, o které mluví. ,,Po pravdě, když si Lily a James vybrali vás dva za Harryho kmotry, doufal jsem, že každou chvíli budete vy dva mít také dítě, kterému bych za kmotra mohl jít já.“
,,To je vtip?“ vyhrkla Annie zaraženě. ,,Dokázal by sis Siriuse představit jako otce dítěte? Nevím, ale tyhle dvě věci k sobě asi moc nepatří, možná za jiné situace. Ale je mi to líto, ráda bych, abys byl kmotrem mého dítěte,“ řekla a usmála se. ,,Ale když se nad tím tak zamyslím, není nejlepší svěřit dítě do péče vlkodlaka.“
Oba dva se rozesmáli. Pak se znovu ozval Remus.
,,Ale teď mi řekni, jak to vlastně bylo. Sirius mi nikdy nechtěl říct víc, něž že je mezi vámi prostě konec. Vždyť ho znáš.“
Annie se na chvíli zarazila a zatvářila se tajemně. Po chvíli se však rozpovídala.
,,Vlastně jsem se tenkrát už rozhodla, že s ním zůstanu,“ vzpomínala. ,,Měla jsem ho opravdu moc ráda… Přirostl mi k srdci, jestli chápeš jak to myslím a doufala jsem, že to vyjde. Dohodli jsme se s Lily a Jamesem, že Sirius bude Harryho kmotr a já kmotra. Všechno bylo v pořádku, v podstatě by to i vyšlo, jenže potom mi přišla ta nabídka studia a pozdější práce bystrozora v Rumunsku. Sirius chtěl abych zůstala tady, já chtěla, aby jel se mnou a nedohodli jsme se. Potom Lily a James… a Siriuse…“ hlas se jí zlomil. ,,…zavřeli do Azkabanu, bojovala jsem, aby ho pustili a nakonec odjela…“
Annie si oddechla. ,,A vrátila se kvůli němu.“
,,Byl tenkrát opravdu smutný, když jsi chtěla odjet,“ vzpomínal sklesle Remus. ,,Miloval tě a jediné kromě tebe co mu zbývalo byl James, Lily a malý Harry. A pak, když zemřeli, tak ho zavřeli do Azkabanu, kde byl dvanáct let, než se mu podařilo uniknout. Hrozné…“ vydechl Remus ztěžka.
,,Vážně je mi to líto,“ řekla sklesle Annie. ,,Opravdu moc líto, ale nedalo se nic udělat… Řekni mi ale, jak se měl Sirius potom, co se mu podařilo utéct z Azkabanu?“ ,,Nebyl na tom nejlíp,“ odpověděl Remus. ,,Zdraví rozum si zachoval jen díky tomu, že byl zvěromág, předpokládáme-li, že někdy zdraví rozum vůbec měl,“ řekl a úsečně se zasmál. ,,Jeden rok žil tak porůznu. Odjel na jih, potom se ale zase vrátil zpět do Británie a nakonec se vrátil zpátky sem. Nedělalo mu to žádnou radost. Ve skutečnosti přežíval jen kvůli Harrymu…“
,,Ano, Harry,“ povzdechla si Annie a zamyslela se. ,,Ten chudák musí kvůli jeho smrti trpět asi nejvíc viď?“
,,Řekneš mu to?“
,,Ne,“ řekla rázně Annie. ,,Remusi, slíbil jsi mi, že mu to neřekneš! Neudělal jsi to, že ne?“
Remus zakroutil hlavou. ,,Ne, ale…“
,,Nechtěla jsem, aby to věděl a zbytečně se trápil. Brumbál rozhodl, že se bude žít u svého strýce a tety a že má být odpoutaný od kouzelného světa. Ale teď nevím jestli to bylo správné, bylo to sobecké… ode mě, kvůli vlastní bolesti…“
,,Měl by radost,“ namítl Remus. ,,Zajímá se totiž o práci bystrozora. A taková kmotra jako příklad, to by se mu líbilo.“
,,Opravdu?“ usmála se Annie a vzápětí pohlédla na hodinky. ,,Už je pozdě, já půjdu.“
,,Kam bys chodila?“ opáčil nevěřícně Remus. ,,Můžeš zůstat tady.“
Vydáno dne 28. 02. 2006 (607 přečtení)
Tu noc vládla v domě číslo dvanáct na Grimmauldově náměstí ponurá nálada. Všichni byli ještě zaskočení smrtí jednoho člena řádu - smrtí Siriuse. V kuchyni u starého dřevěného stolu seděl jen jediný člověk a tvářil se smutně. Byl to Remus Lupin. Na stole se povalovala prázdná láhev od červeného vína, on sám držel v ruce starobylou sklenku s jeho obsahem a ve svitu chabého světla vypadal ještě přepadleji a unaveněji, než jindy. To už do kuchyně vcházela Molly Weasleyová v doprovodu svého manžela Artura.
,,Tak my už jdeme,“ oznámila mu a Remus těžce zvedl hlavu. ,,Určitě to tady zvládneš?“
,,Jistě, Molly,“ odpověděl nepřítomně, pokusil se však o úsměv.
V tom se rozdrnčel u domovních dveří zvonek a vzápětí už se ozval hlasitý řev paní Blackové.
,,Já jdu otevřít,“ zareagoval pohotově Artur Weasley a už mizel za dveřmi. Bylo slyšet, jak se snaží zakrýt obraz paní Blackové, jelikož i přes její nadávky byly slyšet ty jeho. Když řev konečně utichl, vykročila Molly vpřed směrem k Remusovi. Při cestě odložila na židli svou brašnu s věcmi a kabát.
,,Není to tvoje vina, Remusi,“ hlesla a přisedla si k němu.
,,Ale je,“ prohlásil nesouhlasně Remus. ,,Kdybych ho přesvědčil, aby zůstal v domě, tak by se nic takového nestalo.“
,,Tohle neříkej,“ napomenula ho šeptem Molly. ,,Sirius byl dospělý a za své činny odpovídal sám. Vždyť víš jaký byl, vždy jednal ukvapeně a bez rozmyšlení. Navíc tvrdíš, že jsi dělal, co bylo ve tvých silách…“
,,Ne to jsem nedělal,“ nesouhlasil Remus a hlas se mu zlomil. ,,Je to vážně kruté, že já jsem poslední, kdo ještě z nás zůstal naživu, a přitom by to mělo být úplně naopak. James by nezemřel, kdyby Sirius tehdy souhlasil s tím, že bude strážcem jejich tajemství a to já ho přesvědčil, aby to raději přenechal Petrovi. A to já teď Siriuse nedokázal přesvědčit, aby zůstal v domě. Je to všechno moje vina.“ Molly chtěla něco namítnout, ale to už se ozvaly kroky, scházející po schodech dolů k nim. Do dveří vešel Artur Weasley v doprovodu neznámé dívky. Byla poměrně vysoká, plavé vlasy jí spadaly až do pasu a tmavé oči jí jiskřily. Za sebou táhla velký oprýskaný kufr a usmívala se.
,,Molly, Remusi, tohle je…“ chtěl představit tu dívku Artur, když ho ale Remus přerušil.
,,Annie,“ řekl polohlasně, zvedl se ze židle a upíral na ní oči.
,,Přivedl jí sem Brumbál.“ oznámil jim Artur a tvářil se stejně překvapeně jako Remus.
,,Ahoj, Remusi,“ pozdravila ho Annie a usmála se. Remus k ní vykročil a objal jí.
,,Ahoj, Annie, proboha co tady děláš? Takovou dobu jsme se neviděli, už snad...“ Remus byl u vytržení, oči se mu okamžitě rozzářily nadšením. Po chvíli se však zatvářil sklesle. ,,Přijela si na rozloučení?“ zajímal se.
,,Ne, na rozloučení ne,“ odpověděla Annie a zbystřila pohled manželky Artura Weasleyho. ,,Vy musíte být, Molly Weasleyová, že ano?“
,,To jsem,“ odpověděla důrazně Molly. ,,Ale kdo jste vy?“
,,To je Annie Whiteová, Molly,“ představil jí usměvavě Remus. ,,Bývali jsme přátelé v Bradavicích.“
Molly se zatvářila překvapeně. ,,Ach tak,“ řekla a podali si ruce. Potom pohlédla na hodinky a pak naléhavě na manžela. ,,Ráda jsem vás poznala, ale teď musíme s manželem opravdu jít.“
,,Jistě, také jsem vás ráda poznala, Molly,“ řekla Annie.
,,Tak nashle, Remusi,“ rozloučila se Molly, nasadila velice starostlivý výraz, potom ale s manželem zmizela za dveřmi. Byly slyšet jejich kroky až k domovním dveřím a pak už zavládlo naprosté ticho, přerušované jen praskáním ohně v krbu. Mezitím Remus vyndal jednu zaprášenou sklenici, umyl ji a nalil do ní víno pro Annie.
,,Proč jsi tedy přijela, když ne na rozloučení?“ podivil se Remus a dolil si i svou sklenku. ,,Ne že bych tě nerad viděl – to určitě ne, naopak – ale předpokládám, že tvůj příjezd nebude náhodný. Má to snad něco společného se Siriusem?“
,,Ano, to má,“ usmála se Annie. ,,Máš pravdu, přijela jsem kvůli Siriusovi.“
Remus se zatvářil udiveně, a proto se Annie dala do vyprávění.
,,Když jsem se dozvěděla o Siriusově smrti, rozhodla jsem se na pár dní vrátit do Londýna. Ještě před tím, mi ale Brumbál poslal dopis, ve kterém mě žádal, abych ho navštívila v Bradavicích,“ vysvětlovala s úsměvem. ,,V něm mi vylíčil všechno, co se událo, když Sirius zřejmě zemřel.“
,,Zřejmě?“ zeptal se nechápavě Remus a upřel na Annie své nevyspalé oči.
,,Ano, zřejmě,“ potvrdila svá slova Annie a svraštila obočí. ,,Brumbál mi řekl, že si je téměř jistý, že kletba, kterou proti Siriusovi Belatrix použila nebyla smrtící.
Domnívá se, že šlo pouze o omračující kouzlo, jenže to zkomplikovalo to Siriusovo zmizení za Miranderským obloukem.“
,,Takže existuje ještě možnost, že…“ Remus těžce oddechl. ,,…že by… žil?“
,,No, nejsem si tím tak jistá,“ zapochybovala Annie. ,,Ale Brumbál je přesvědčený, že ano.“
Na Remusově tváři se objevil úsměv, který zakryl všechny náznaky únavy a rozzářil jeho obličej.
,,Opravdu se může vrátit?“
,,Tím bych si nebyl tak jistý,“ zabručel něčí hlas ode dveří.
Klap. Klap. Klap.
,,Whiteová, vítejte,“ zavrčel a s dalším klapáním se usadil naproti ní.
,,Moody?“ zašeptala nevěřícně Annie.
,,Jistě, jsem to já,“ zabručel rozmrzele.
,,Já jen, že vypadáte mnohem, mnohem…“ bylo vidět, že pečlivě volí vhodná slova. ,,Mnohem... Jinak, než když jsem vás viděla naposled.“
,,Hm, Whiteová, takže vy se chystáte za Miranderský oblouk,“ zachraptěl zamyšleně, vytáhl svou placatici a důkladně z ní upil. ,,To jste odvážná.“
,,Snažím se,“ odpověděla důrazně a Moodyho kouzelné oko si ji nevěřícně prohlédlo.
,,Cože?“ podivil se Remus. ,,Takže ty se chceš sama pokusit najít tam Siriuse a přivést ho zpátky?“
Annie na něj vrhla souhlasný pohled.
,,Víte, vy vůbec, co se za tím závěsem skrývá, Whiteová?“ ozval se tlumeným hlasem Moody.
,,Samozřejmě to vím,“ přitakala klidně Annie. ,,Jen jsem zatím neměla tu čest, poznat to.“
,,Mohu vás ujistit,“ zachroptěl, ,,že tam o žádnou čest nejde.“
,,Taky to byla legrace, Moody,“ usmála se. ,,Chtěla jsem jen říct, že i když nevím, co se za tím obloukem skrývá, jsem přesvědčená, že to nebude tak zlé.“
,,Jste ještě moc mladá a pošetilá, Whiteová,“ zašeptal. Vyznělo to, jako by měl své vlastní zkušenosti sám se sebou, když byl v jejím věku.
,,Stejně jako jste byl kdysi vy?“ opáčila bez okolků Annie.
Moody si jí změřil pohledem (tentokrát k tomu použil obě dvě oči).
,,Víte, vlastně bych potřebovala,“ obrátila se na něj prosebně, ,,abyste mi tak trochu přiblížil, co tam na mě čeká.“
,,To klidně udělám,“ souhlasil netečně Moody. ,,Ale takovouhle nesmyslnost s vámi podstupovat nebudu.“
Annie naklonila hlavu na stranu. ,,To po vás také nechci.“ Sdělila mu hořce.
,,Kdy to chcete provést?“ zeptal se Moody. Remus je oba jen nevěřícně sledoval pohledem plným zájmu a překvapení.
,,Nejspíš zítra v noci,“ odpověděla. ,,Brumbál slíbil, že o tom informuje Artura Weasleyho, který mě může provést na ministerstvo a já se pak bezpečně dostanu na odbor záhad.“
,,Musím vám říct, Whiteová,“ promluvil Moody a naklonil se k ní přes stůl, ,,že to tam uvnitř není žádná legrace. Všude okolo vás budou věci, které ještě nikdo nikdy nedokázal pojmenovat. Budou kolem vás proplouvat duše mrtvých trestanců a jiných pošetilých mladých bystrozorů, kteří tam ztratili duši a pokusí se vás napadnout, ale vy nesmíte ustoupit ani o krok. Jinak by vás to mohlo stát život.“ řekl a nejistě ukázal na své kouzelné oko. Při těchto jeho slovech se Annie nepříjemně naježily vlasy v týlu, ale pozorně Moodyho poslouchala. ,,Pokud odtamtud budete chtít dostat Blackovu duši, budete jim muset darovat jinou - na oplátku. Jinak ho nepropustí a vás připraví o tu vaši duši a nedokážete tomu zabránit, a to můžete být jakkoli zkušený bystrozor, to mi věřte. Máte tu duši?“
Annie vytáhla ze své tašky uzavřenou malou baňku, ve které proplouvala perleťově bílá mlha.
,,Dobrá,“ přitakal Moody. ,,Tím ale nic nekončí. Pokud vím, tak si tam schovali i jeho tělo a to bude těžké najít.“
,,Jsem na to připravená, Moody, nedělejte si starosti,“ řekla rázně Annie.
Moody nejistě kývl hlavou a zvedl se od stolu. ,,Snad se vám to podaří,“ řekl a v doprovodu klapavého zvuku přešel ke dveřím. ,,Nebudu vám přát štěstí, protože potřebujete mnohem víc, než to.“
Kývl hlavou na pozdrav a odkulhal se z místnosti.
,,Ty chceš vážně něco takového udělat, jen kvůli Siriusovi?“ zeptal se nevěřícně Remus.
,,Zřejmě ano,“ sdělila mu Annie s jakousi nejistotou v hlase.
,,Je to směšné, že?“ promluvil.
,,Co je směšné?“ nechápala Annie.
,,Že zrovna ty zachraňuješ Siriuse,“ řekl a zatvářil se tak trochu pobaveně. ,,Nechceš, abych tam šel s tebou?“
,,Ne, chci to udělat sama, Remusi, je to nebezpečné,“ sdělila mu Annie a snažila se ho neurazit. ,,Navíc si myslím, že tam uvnitř by ses mohl proměnit ve vlkodlaka.“
Remus na ní vyvalil oči. ,,Jak to víš, že jsem, no že jsem…“ vyhrkl.
Annie se usmála. ,,Sirius mi to řekl. Jenom jsem nechtěla, aby sis myslel, že tě kvůli tomu odsuzuji, když jsme byli tak dobří přátelé.“
,,No jistě, Sirius,“ řekl a zamyšleně zakroutil hlavou.
,,Vlastně jsem na to tehdy tak trochu přišla sama,“ vyprávěla mu Annie a vzpomínala. ,,Bylo mi divné, že vždycky jednou měsíčně zmizíte a pak jsem si uvědomila, že je to vždycky při úplňku. V jednu chvíli jsem si myslela, že je vlkodlak Sirius a tak jsem mu to řekla, ale on mě ujistil, že ty jsi vlkodlak a on, že je jen nepřihlášený zvěromág, čímž mě ale samozřejmě moc neuklidnil.“
,,No jo jistě,“ odpověděl zamyšleně Remus. ,,Poslechni, proč to vlastně mezi vámi nakonec nevyšlo? Měl jsem tenkrát dojem, že je to s vámi snad lepší, než u Lily a Jamese a nikdy mě už nenapadlo se na to Siriuse ptát.“
Annie se zatvářila nejistě. ,,Oba moc dobře víme, jaký Sirius byl,“ řekla, z jejího hlasu byla znát jakási lítost. ,,Prostě to byl moc fajn kluk, vždyť víš – Jamesem největší špička a každá by ho ráda měla. Já ale byla moc hrdá a nechtěla jsem být jako každá. Tenkrát, když odmítl všechny ty holky z našeho ročníku i výš, aby mohl jít na ten vánoční ples se mnou, jsem o tom zauvažovala. Byla jsem ale až moc hrdá a do toho všeho LIly. A věř mi, že toho dodnes lituji…“
,,Ale vždyť jste se nakonec přece jen dali dohromady?“ řekl a bylo na něm vidět, jak si usilovně snaží vybavit dobu, o které mluví. ,,Po pravdě, když si Lily a James vybrali vás dva za Harryho kmotry, doufal jsem, že každou chvíli budete vy dva mít také dítě, kterému bych za kmotra mohl jít já.“
,,To je vtip?“ vyhrkla Annie zaraženě. ,,Dokázal by sis Siriuse představit jako otce dítěte? Nevím, ale tyhle dvě věci k sobě asi moc nepatří, možná za jiné situace. Ale je mi to líto, ráda bych, abys byl kmotrem mého dítěte,“ řekla a usmála se. ,,Ale když se nad tím tak zamyslím, není nejlepší svěřit dítě do péče vlkodlaka.“
Oba dva se rozesmáli. Pak se znovu ozval Remus.
,,Ale teď mi řekni, jak to vlastně bylo. Sirius mi nikdy nechtěl říct víc, něž že je mezi vámi prostě konec. Vždyť ho znáš.“
Annie se na chvíli zarazila a zatvářila se tajemně. Po chvíli se však rozpovídala.
,,Vlastně jsem se tenkrát už rozhodla, že s ním zůstanu,“ vzpomínala. ,,Měla jsem ho opravdu moc ráda… Přirostl mi k srdci, jestli chápeš jak to myslím a doufala jsem, že to vyjde. Dohodli jsme se s Lily a Jamesem, že Sirius bude Harryho kmotr a já kmotra. Všechno bylo v pořádku, v podstatě by to i vyšlo, jenže potom mi přišla ta nabídka studia a pozdější práce bystrozora v Rumunsku. Sirius chtěl abych zůstala tady, já chtěla, aby jel se mnou a nedohodli jsme se. Potom Lily a James… a Siriuse…“ hlas se jí zlomil. ,,…zavřeli do Azkabanu, bojovala jsem, aby ho pustili a nakonec odjela…“
Annie si oddechla. ,,A vrátila se kvůli němu.“
,,Byl tenkrát opravdu smutný, když jsi chtěla odjet,“ vzpomínal sklesle Remus. ,,Miloval tě a jediné kromě tebe co mu zbývalo byl James, Lily a malý Harry. A pak, když zemřeli, tak ho zavřeli do Azkabanu, kde byl dvanáct let, než se mu podařilo uniknout. Hrozné…“ vydechl Remus ztěžka.
,,Vážně je mi to líto,“ řekla sklesle Annie. ,,Opravdu moc líto, ale nedalo se nic udělat… Řekni mi ale, jak se měl Sirius potom, co se mu podařilo utéct z Azkabanu?“ ,,Nebyl na tom nejlíp,“ odpověděl Remus. ,,Zdraví rozum si zachoval jen díky tomu, že byl zvěromág, předpokládáme-li, že někdy zdraví rozum vůbec měl,“ řekl a úsečně se zasmál. ,,Jeden rok žil tak porůznu. Odjel na jih, potom se ale zase vrátil zpět do Británie a nakonec se vrátil zpátky sem. Nedělalo mu to žádnou radost. Ve skutečnosti přežíval jen kvůli Harrymu…“
,,Ano, Harry,“ povzdechla si Annie a zamyslela se. ,,Ten chudák musí kvůli jeho smrti trpět asi nejvíc viď?“
,,Řekneš mu to?“
,,Ne,“ řekla rázně Annie. ,,Remusi, slíbil jsi mi, že mu to neřekneš! Neudělal jsi to, že ne?“
Remus zakroutil hlavou. ,,Ne, ale…“
,,Nechtěla jsem, aby to věděl a zbytečně se trápil. Brumbál rozhodl, že se bude žít u svého strýce a tety a že má být odpoutaný od kouzelného světa. Ale teď nevím jestli to bylo správné, bylo to sobecké… ode mě, kvůli vlastní bolesti…“
,,Měl by radost,“ namítl Remus. ,,Zajímá se totiž o práci bystrozora. A taková kmotra jako příklad, to by se mu líbilo.“
,,Opravdu?“ usmála se Annie a vzápětí pohlédla na hodinky. ,,Už je pozdě, já půjdu.“
,,Kam bys chodila?“ opáčil nevěřícně Remus. ,,Můžeš zůstat tady.“