Nathasa,Draco a Ingrid 4
29. 5. 2006
Natasha, Draco a Ingrid *romantika/tragédie*
autor: Clea
kapitola: 4
Profesor Snape seděl ve svém křesle v kabinetě a zamyšleně hleděl do zdi. Proč to jenom udělala? Přece musela mít nějaký důvod, proč. Celou učebnu jsem prohledal, ale nic nechybělo ani nepřebývalo. Tak proč? Třeba na sebe chtěla jen upozornit…Ne, to ne. Muselo to mít nějaký jiný význam. Ale jaký? Profesor ještě nějakou dobu uvažoval, ale nic ho nenapadlo. Mezitím se venku na famfrpálovém hřišti shromáždil dav zvědavců ze Zmijozelu. Všichni čekali na Draca Malfoye a hlavně na jeho nový Stříbrný šíp.
Nat byla ve společenské místnosti skoro sama. Pouze několik nesmělých prváků zůstalo v jednom rohu místnosti, ale i ti se nakonec odhodlali vyjít ven na hřiště. Tušila, že každou chvíli tam musí Draco dojít. Před několika minutami ho zahlédla jak odchází s koštětem ze společenské místnosti. Přesunula se tedy k oknu, odkud měla dobrý výhled na famfrpálové hřiště. Musela se pousmát, když venku uviděla celou Zmijozelskou kolej. Dokonce i několik málo odvážlivců z jiných kolejí se nenápadně potulovalo kolem. Nat byla ráda, že se nakonec rozhodla sledovat dění jen z okna. Draco by ji určitě na místě proklel, kdyby ji měl hned na ráně. Takhle se snad aspoň trochu uklidní…
Draco vyšel ven z hradu za doprovodu svých dvou kumpánů. Celkem ho překvapilo, když uviděl to množství lidí na famfrpálovém hřišti, ale nedal na sobě nic znát a jen se samolibě ušklíbnul. Jakmile došel ke Zmijozelským, tak všichni zmlkly a udělali mu místo aby mohl projít do středu hřiště. Tam si důležitě stoupnul a povýšeně se rozhlédl po ostatních studentech. Nikdo ani nemukl a všichni ho napjatě sledovali. Draco nasedl na koště a vzlétl. Cítil, jak mu vítr lehce cuchá vlasy. Teď byl konečně ve svém živlu. Létání vždy miloval. Jakoby se odpoutal nejen od země, ale i od všech problémů a starostí. Vyrazil na druhou stranu hřiště, aby zjistil jak je koště rychlé. Ani se nenadál a už byl na druhé straně, chtěl koště otočit zpět jenže nějak se mu to nedařilo. Koště ho najednou přestalo poslouchat. Snažil se ho dostat na zem, ale ztratil nad ním kontrolu. Koště se najednou prudce otočilo a vyletělo několik metrů prudce vzhůru. Po chvíli znovu změnilo směr a začalo prudce klesat. Draco se pevně držel násady, ale začali se mu potit ruce a tak lehce klouzal dolů. Už si myslel, že narazí do země když v tom koště změnilo znovu svůj směr a řítilo se přímo do davu přihlížejících. Všichni uskakovali stranou. Prolítl kolem nich a pokračoval dál, Dracovo koště si teď vymyslelo prohlídku hradu. Znovu nabralo výšku a zamířilo na hrad. Jednou ho obrovskou rychlostí obletělo, pak o něco málo zpomalilo a namířilo si to rovnou k hlavní bráně. Draco se stále snažil co nejpevněji držet koště. Byl si naprosto jist, že narazí do brány. Rychle se přibližovali a Dracovi zběleli klouby prstů jak se snažil držet ještě pevněji. V tu chvíli někdo otevřel bránu a vyšel ven. Byl to profesor Snape a jen těsně stačil uhnout před letícím Dracem. Ten jen kolem něj proletěl a vletěl dovnitř hradu. Začarované koště si to namířilo ke schodišti a pak chodbami po hradě. Draco ani nestíhal sledovat v jaké části hradu se nachází, pouze se soustředil aby nespadnul z koštěte. Instinktivně tušil, že kdyby v té rychlosti spadl tak by si mohl vážně ublížit. Koště dál poletovalo po chodbách a jen taktak se vyhýbalo studentům (většinou mu z cesty uskakovali oni). V jedné obzvlášť dlouhé chodbě spatřil Draco profesora Snapea. Stál na druhém konci chodby a mířil na něj hůlkou. Koště s Dracem se přibližovalo závratnou rychlostí když se ve vzduchu ozval profesorův chladný, pevný hlas „Petrificus totalus!“. V tu chvíli se koště zastavilo a Draco z něj setrvačností sletěl na zem. Profesor k němu došel a pomohl mu vstát.
„Jste v pořádku, pane Malfoy?“
„Ano pane profesore.“ dostal ze sebe roztřesený Draco. Byl v pěkném šoku. Snape se na něj chvíli díval a pak mu ledovým hlasem řekl ať ho následuje do jeho kabinetu. Koště nechal plout za nimi.
„Tohle vypijte, pomůže vám to.“ podával mu nějaký hnědo – zelený lektvar. Draco ho na jeden zátah vypil, byl odporný, ale ihned začal cítit jak se mu celým tělem začíná rozlévat teplo. Už nebyl v šoku, ale začínal pociťovat neskutečný vztek.
„Mohl by jste mi pane Malfoy objasnit, co se stalo?“ zeptal se ho Snape.
„Nemohl. To je čistě moje věc.“ odsekl Draco a odešel ven. Měl namířeno do Zmijozelské společenské místnosti. Já tu malou bestii uškrtim! Prokleju ji! Musí trpět! Tohle si nikdo nebude dovolovat! Ne k Dracu Malfoyovi! S takovými myšlenkami vtrhnul Draco do společenské místnosti. Rozhlídnul se kolem sebe a okamžitě si všiml Natashy sedící v pohodlném křesílku. Hlavu měla ponořenou v knize a vůbec si ho nevšimla. Přešel až před ní, to už si uvědomila jeho přítomnost a zvedla k němu hlavu. V očích jí svítili jiskřičky pobavení, ale když si ho pořádně prohlídla tak se její výraz téměř okamžitě změnil. Lehce zbledla a nasadila kamenný výraz.
„Dárek na usmířenou?“ zasyčel na ni Draco hrozivým hlasem. Ačkoliv si to nepřipouštěla tak teď byla v Natashe malá dušička. Až příliš dobře věděla, jak se Malfoyové dokáží naštvat. Ale i přes to ho musela provokovat. Musela mu dokázat, že se ho nebojí.
„Takže válka pokračuje.“ zasyčel skrz zuby a pořád ji sledoval temným pohledem plným zloby a nenávisti. Nat jako by byla tím pohledem uhranutá se pouze zavrtala víc do křesla a stále k němu upírala svůj kamenný pohled. Vevnitř ní to ovšem vřelo. To jsi netušila, že ho to tak rozzuří, co? Kdo by to asi mohl tušit. Vždyť to nebylo nijak nebezpečné. Ale měla jsi vědět, že se tak rozčílí! Je to přece Malfoy! A sama dobře víš, co dokáží… Draco položil obě ruce na opěradla křesla a nahnul se k ní.
„Jako primus ti ukládám měsíční školní trest, který ti začíná dneska večer.“ řekl pomalým hlasem. Už nebyl tak děsivě syčivý. Natasha nepříjemně cítila jeho blízkost. Nejraději by uhnula očima, ale na to byla přespříliš hrdá. Uvnitř začala cítit neznámý třas, začala rychle oddychovat a její srdce jako by se zbláznilo. Snažila se uklidnit, ale moc se jí to nedařilo. Nedokázala pochopit jak mohou být jeho oči najednou tak temné. Snažila si to nepřipouštět, ale pocítila v sobě záchvěv touhy. Touhy po něm, po Malfoyovi…
Draco se nad ní skláněl, byl tak blízko že se skoro dotýkali nosy. Cítil její zrychlený dech, který se snažila zklidnit. V jejích očích zahlédl za kamennou maskou nervozitu. Potěšilo ho, že ji aspoň znervóznil. Jenže sám u sebe začínal pociťovat zvláštní pocity. Jeho srdce začalo tlouct jakoby mu mělo vyskočit z těla. Uvědomil si její vůni, která se kolem ní šířila. Voněla po hořkých mandlích. Pocítil touhu nahnout se k ní ještě o kousek blíž a políbit ji. Trochu ho to vyděsilo a tak se rychle narovnal. Zadíval se na ni ještě jednou a pak jí stroze oznámil, ať se v osm hlásí u školníka Filche. Na to se otočil a odešel ven. Potřeboval se zklidnit a utřídit si myšlenky.
Natasha se ještě nějakou dobu po jeho odchodu nedokázala ani pohnout. Pořád musela myslet na to, co cítila. V životě nepocítila takovou touhu. Tolik si přála aby se ještě o ten malý kousek přiblížil a políbil ji. Ale zároveň se ho bála. Malfoye, bála se, že by mohl zjistit na co myslela, považovala to za projev slabosti.
Draco se procházel kolem jezera měl podobné myšlenky jako Nat. Nechápal, kde se to v něm vzalo. Doufal, že si toho nevšimla i když tomu moc nevěřil.
Seděli ve Velké síni na snídani. Každý na opačném konci stolu. Ani na sebe nepohlédli. Oba dva teď v sobě pociťovali stejné pocity k tomu druhému. Nenávist a touhu. O Dracově včerejší příhodě již věděl snad každý žák a především Nebelvírští mu to dávali hlasitě znát. To ho rozčílilo ještě víc. Zato Natasha šla včera večer za školníkem a dostala nepříjemný úkol. Musela celou noc čistit brnění v druhém patře. Byla to příšerná práce, protože brnění v Bradavicích byla očarovaná a nerada se nechávala čistit. Když se Nat na jedno už naštvala a nakopla ho tak ji pěkně prohnalo po patře. Díky tomu teď byla nevyspalá a měla temné kruhy pod očima a pořádně zkaženou náladu. Samozřejmě za to vinila Draca a tak její antipatie vůči němu jen stouply.
Všichni žáci zvedli hlavy jak uslyšeli šum sových křídel. Do Velké síně vletěly desítky sov různých druhů. Jedna sova přistála před Dracem. Poznal v ní jejich rodinnou sovu. Vztáhl k ní ruku a odvázal jí od nohy dopis. Roztrhl ho a začal číst.
Draco,
nakonec se mi povedlo přemluvit Tvého otce, abys mohl poznat svojí snoubenku ještě před svatbou. Ingrid se dostaví na příští setkání Smrtijedů. Tvůj otec tě tam bude očekávat v 11.00 tak se nezpozdi. Víš přeci, jak nemá rád nedochvilnost. Doufám,ž e svému otci neděláš ostudu.
Narcisa Malfoyová
Draco zavřel oči. Snažil se na své zasnoubení zapomenout. Nechtěl ji vidět. Měl nepříjemnou představu, že bude vypadat jako Temný pán – vychrtlá, vysoká, nepřirozeně bledá až průsvitná, červené oči…Ta představa ho děsila. Jedou jedinkrát viděl Ty-víš-koho a doufal, že ho již nikdy nebude muset vidět. A najednou mu napíše matka ať přijde na jeho schůzi. A tam má poznat svoji snoubenku, jeho vnučku. Při té představě se lehce zachvěl. Vstal a odešel od snídaně, přešla ho chuť cokoliv jíst
autor: Clea
kapitola: 4
Profesor Snape seděl ve svém křesle v kabinetě a zamyšleně hleděl do zdi. Proč to jenom udělala? Přece musela mít nějaký důvod, proč. Celou učebnu jsem prohledal, ale nic nechybělo ani nepřebývalo. Tak proč? Třeba na sebe chtěla jen upozornit…Ne, to ne. Muselo to mít nějaký jiný význam. Ale jaký? Profesor ještě nějakou dobu uvažoval, ale nic ho nenapadlo. Mezitím se venku na famfrpálovém hřišti shromáždil dav zvědavců ze Zmijozelu. Všichni čekali na Draca Malfoye a hlavně na jeho nový Stříbrný šíp.
Nat byla ve společenské místnosti skoro sama. Pouze několik nesmělých prváků zůstalo v jednom rohu místnosti, ale i ti se nakonec odhodlali vyjít ven na hřiště. Tušila, že každou chvíli tam musí Draco dojít. Před několika minutami ho zahlédla jak odchází s koštětem ze společenské místnosti. Přesunula se tedy k oknu, odkud měla dobrý výhled na famfrpálové hřiště. Musela se pousmát, když venku uviděla celou Zmijozelskou kolej. Dokonce i několik málo odvážlivců z jiných kolejí se nenápadně potulovalo kolem. Nat byla ráda, že se nakonec rozhodla sledovat dění jen z okna. Draco by ji určitě na místě proklel, kdyby ji měl hned na ráně. Takhle se snad aspoň trochu uklidní…
Draco vyšel ven z hradu za doprovodu svých dvou kumpánů. Celkem ho překvapilo, když uviděl to množství lidí na famfrpálovém hřišti, ale nedal na sobě nic znát a jen se samolibě ušklíbnul. Jakmile došel ke Zmijozelským, tak všichni zmlkly a udělali mu místo aby mohl projít do středu hřiště. Tam si důležitě stoupnul a povýšeně se rozhlédl po ostatních studentech. Nikdo ani nemukl a všichni ho napjatě sledovali. Draco nasedl na koště a vzlétl. Cítil, jak mu vítr lehce cuchá vlasy. Teď byl konečně ve svém živlu. Létání vždy miloval. Jakoby se odpoutal nejen od země, ale i od všech problémů a starostí. Vyrazil na druhou stranu hřiště, aby zjistil jak je koště rychlé. Ani se nenadál a už byl na druhé straně, chtěl koště otočit zpět jenže nějak se mu to nedařilo. Koště ho najednou přestalo poslouchat. Snažil se ho dostat na zem, ale ztratil nad ním kontrolu. Koště se najednou prudce otočilo a vyletělo několik metrů prudce vzhůru. Po chvíli znovu změnilo směr a začalo prudce klesat. Draco se pevně držel násady, ale začali se mu potit ruce a tak lehce klouzal dolů. Už si myslel, že narazí do země když v tom koště změnilo znovu svůj směr a řítilo se přímo do davu přihlížejících. Všichni uskakovali stranou. Prolítl kolem nich a pokračoval dál, Dracovo koště si teď vymyslelo prohlídku hradu. Znovu nabralo výšku a zamířilo na hrad. Jednou ho obrovskou rychlostí obletělo, pak o něco málo zpomalilo a namířilo si to rovnou k hlavní bráně. Draco se stále snažil co nejpevněji držet koště. Byl si naprosto jist, že narazí do brány. Rychle se přibližovali a Dracovi zběleli klouby prstů jak se snažil držet ještě pevněji. V tu chvíli někdo otevřel bránu a vyšel ven. Byl to profesor Snape a jen těsně stačil uhnout před letícím Dracem. Ten jen kolem něj proletěl a vletěl dovnitř hradu. Začarované koště si to namířilo ke schodišti a pak chodbami po hradě. Draco ani nestíhal sledovat v jaké části hradu se nachází, pouze se soustředil aby nespadnul z koštěte. Instinktivně tušil, že kdyby v té rychlosti spadl tak by si mohl vážně ublížit. Koště dál poletovalo po chodbách a jen taktak se vyhýbalo studentům (většinou mu z cesty uskakovali oni). V jedné obzvlášť dlouhé chodbě spatřil Draco profesora Snapea. Stál na druhém konci chodby a mířil na něj hůlkou. Koště s Dracem se přibližovalo závratnou rychlostí když se ve vzduchu ozval profesorův chladný, pevný hlas „Petrificus totalus!“. V tu chvíli se koště zastavilo a Draco z něj setrvačností sletěl na zem. Profesor k němu došel a pomohl mu vstát.
„Jste v pořádku, pane Malfoy?“
„Ano pane profesore.“ dostal ze sebe roztřesený Draco. Byl v pěkném šoku. Snape se na něj chvíli díval a pak mu ledovým hlasem řekl ať ho následuje do jeho kabinetu. Koště nechal plout za nimi.
„Tohle vypijte, pomůže vám to.“ podával mu nějaký hnědo – zelený lektvar. Draco ho na jeden zátah vypil, byl odporný, ale ihned začal cítit jak se mu celým tělem začíná rozlévat teplo. Už nebyl v šoku, ale začínal pociťovat neskutečný vztek.
„Mohl by jste mi pane Malfoy objasnit, co se stalo?“ zeptal se ho Snape.
„Nemohl. To je čistě moje věc.“ odsekl Draco a odešel ven. Měl namířeno do Zmijozelské společenské místnosti. Já tu malou bestii uškrtim! Prokleju ji! Musí trpět! Tohle si nikdo nebude dovolovat! Ne k Dracu Malfoyovi! S takovými myšlenkami vtrhnul Draco do společenské místnosti. Rozhlídnul se kolem sebe a okamžitě si všiml Natashy sedící v pohodlném křesílku. Hlavu měla ponořenou v knize a vůbec si ho nevšimla. Přešel až před ní, to už si uvědomila jeho přítomnost a zvedla k němu hlavu. V očích jí svítili jiskřičky pobavení, ale když si ho pořádně prohlídla tak se její výraz téměř okamžitě změnil. Lehce zbledla a nasadila kamenný výraz.
„Dárek na usmířenou?“ zasyčel na ni Draco hrozivým hlasem. Ačkoliv si to nepřipouštěla tak teď byla v Natashe malá dušička. Až příliš dobře věděla, jak se Malfoyové dokáží naštvat. Ale i přes to ho musela provokovat. Musela mu dokázat, že se ho nebojí.
„Takže válka pokračuje.“ zasyčel skrz zuby a pořád ji sledoval temným pohledem plným zloby a nenávisti. Nat jako by byla tím pohledem uhranutá se pouze zavrtala víc do křesla a stále k němu upírala svůj kamenný pohled. Vevnitř ní to ovšem vřelo. To jsi netušila, že ho to tak rozzuří, co? Kdo by to asi mohl tušit. Vždyť to nebylo nijak nebezpečné. Ale měla jsi vědět, že se tak rozčílí! Je to přece Malfoy! A sama dobře víš, co dokáží… Draco položil obě ruce na opěradla křesla a nahnul se k ní.
„Jako primus ti ukládám měsíční školní trest, který ti začíná dneska večer.“ řekl pomalým hlasem. Už nebyl tak děsivě syčivý. Natasha nepříjemně cítila jeho blízkost. Nejraději by uhnula očima, ale na to byla přespříliš hrdá. Uvnitř začala cítit neznámý třas, začala rychle oddychovat a její srdce jako by se zbláznilo. Snažila se uklidnit, ale moc se jí to nedařilo. Nedokázala pochopit jak mohou být jeho oči najednou tak temné. Snažila si to nepřipouštět, ale pocítila v sobě záchvěv touhy. Touhy po něm, po Malfoyovi…
Draco se nad ní skláněl, byl tak blízko že se skoro dotýkali nosy. Cítil její zrychlený dech, který se snažila zklidnit. V jejích očích zahlédl za kamennou maskou nervozitu. Potěšilo ho, že ji aspoň znervóznil. Jenže sám u sebe začínal pociťovat zvláštní pocity. Jeho srdce začalo tlouct jakoby mu mělo vyskočit z těla. Uvědomil si její vůni, která se kolem ní šířila. Voněla po hořkých mandlích. Pocítil touhu nahnout se k ní ještě o kousek blíž a políbit ji. Trochu ho to vyděsilo a tak se rychle narovnal. Zadíval se na ni ještě jednou a pak jí stroze oznámil, ať se v osm hlásí u školníka Filche. Na to se otočil a odešel ven. Potřeboval se zklidnit a utřídit si myšlenky.
Natasha se ještě nějakou dobu po jeho odchodu nedokázala ani pohnout. Pořád musela myslet na to, co cítila. V životě nepocítila takovou touhu. Tolik si přála aby se ještě o ten malý kousek přiblížil a políbil ji. Ale zároveň se ho bála. Malfoye, bála se, že by mohl zjistit na co myslela, považovala to za projev slabosti.
Draco se procházel kolem jezera měl podobné myšlenky jako Nat. Nechápal, kde se to v něm vzalo. Doufal, že si toho nevšimla i když tomu moc nevěřil.
Seděli ve Velké síni na snídani. Každý na opačném konci stolu. Ani na sebe nepohlédli. Oba dva teď v sobě pociťovali stejné pocity k tomu druhému. Nenávist a touhu. O Dracově včerejší příhodě již věděl snad každý žák a především Nebelvírští mu to dávali hlasitě znát. To ho rozčílilo ještě víc. Zato Natasha šla včera večer za školníkem a dostala nepříjemný úkol. Musela celou noc čistit brnění v druhém patře. Byla to příšerná práce, protože brnění v Bradavicích byla očarovaná a nerada se nechávala čistit. Když se Nat na jedno už naštvala a nakopla ho tak ji pěkně prohnalo po patře. Díky tomu teď byla nevyspalá a měla temné kruhy pod očima a pořádně zkaženou náladu. Samozřejmě za to vinila Draca a tak její antipatie vůči němu jen stouply.
Všichni žáci zvedli hlavy jak uslyšeli šum sových křídel. Do Velké síně vletěly desítky sov různých druhů. Jedna sova přistála před Dracem. Poznal v ní jejich rodinnou sovu. Vztáhl k ní ruku a odvázal jí od nohy dopis. Roztrhl ho a začal číst.
Draco,
nakonec se mi povedlo přemluvit Tvého otce, abys mohl poznat svojí snoubenku ještě před svatbou. Ingrid se dostaví na příští setkání Smrtijedů. Tvůj otec tě tam bude očekávat v 11.00 tak se nezpozdi. Víš přeci, jak nemá rád nedochvilnost. Doufám,ž e svému otci neděláš ostudu.
Narcisa Malfoyová
Draco zavřel oči. Snažil se na své zasnoubení zapomenout. Nechtěl ji vidět. Měl nepříjemnou představu, že bude vypadat jako Temný pán – vychrtlá, vysoká, nepřirozeně bledá až průsvitná, červené oči…Ta představa ho děsila. Jedou jedinkrát viděl Ty-víš-koho a doufal, že ho již nikdy nebude muset vidět. A najednou mu napíše matka ať přijde na jeho schůzi. A tam má poznat svoji snoubenku, jeho vnučku. Při té představě se lehce zachvěl. Vstal a odešel od snídaně, přešla ho chuť cokoliv jíst