Nathasa,Draco a Ingrid 3
kapitola: 3
Noční klid nebyl ničím a nikým rušen. Hodiny na zdi právě ukazovaly pár minut po druhé hodině ranní, všechna děvčata v ložnici klidně oddechovala. Všechna až na jednu dívku. Ta právě před chvíli vstala ze své postele a nezvykle pomalu a potichu hledala na nočním stolku svoji hůlku. Během chvilky ji držela v ruce a tak ji už nic nezdržovalo. Ještě stále potichu, aby nikoho nevzbudila, se vydala z dívčích ložnic pryč. Prošla společenskou místností, která v tuto dobu byla naprosto prázdná a tichá. Vydala se ze sklepení vzhůru do vyšších pater. Musela být stále opatrná a dávat si pozor, aby někde nenarazila na obávaného školníka a jeho kočku.
Natasha vešla tajnou chodbou do první místnosti, kterou objevila zhruba před týdnem. Sice chtěla zprvu čekat delší dobu, ale nyní potřebovala nějaké místo pro přípravu svojí pomsty. Ten týden čekání, který potřebovala na sehnání jedné důležité věci, byl vcelku klidný. Pokud ovšem nepočítala, že jí Malfoy každou chvíli něco provedl. Jednou proti ní poštval Protivu, který ji potom celý den pronásledoval a snažil se ji zasáhnout balónky s vodou. Jindy na ní zase čekal za rohem kotlík s příšerně páchnoucím lektvarem, do kterého samozřejmě šlápla. Nat si to ovšem nenechala nijak líbit a tak mu tyto vtípky s chutí oplácela. Jednou se například Draco probudil s růžovými vlasy. Ten den bohužel zaspal a tak to zjistil až na první hodině, kdy se celý Zmijozel dusil potlačovaným smíchem a celý Nebelvír doslova hýkal smíchy.
Nat přešla k oknu a otevřela ho. Chvíli se dívala z okna na měsíc, který se zrovna vynořoval zpoza mraků. Zpozorněla, protože z dálky uslyšela šum sových křídel. Ani nemusela čekat moc dlouho a už do místnosti vletěla obrovská sova pálená, před kterou musela uhnout. Nesla totiž velice objemný balík. Sova se usadila na starý zaprášený stůl a důležitě zahoukala. Nat se k ní sehla a z nohy jí odvázala balík. Sáhla si do kapsy, ve které měla připravenu odměnu pro sovu. Ta si od ní vzala nabízený pamlsek a vyletěla otevřeným oknem do chladné noci.
K balíku byl přiložen lístek, na který se Nat podívala nejdřív. Musela se usmát, když poznala ten známý rukopis.
Doufám, že budeš s mým výběrem spokojená. Nezapomeň, že 30.září Tě očekávám.
Dopis jako obvykle nepodepsal. Musela se nad tím ušklíbnout, nikdy neměnil své zásady. Pro jistotu dopis spálila a pak se vrhla na balíček. Nešetrně roztrhla obal a vyndala nejnovější model koštěte – Stříbrný šíp. Sice jí famfrpál ani létání nijak nevzrušovalo, ale musela uznat že tohle koště opravdu vypadá impozantně. Bylo lehoučké s aerodynamickým tvarem, násadu mělo temně zelenou a proutky byly stříbrné. Usmála se – bylo v barvách Zmijozelu. Musela uznat, že vybral opravdu dobré koště, snad jen jestli až příliš dobré. Aby Malfoy neměl podezření…Natasha raději rychle zahnala tuto myšlenku a začala s přípravami. Párkrát mávla hůlkou a místnost byla čistá, bez prachu a pavučin. Pak se začala usilovněji soustředit a během pár minut bylo v místnosti několik křesílek, stůl a knihovna. Teď jen sehnat těch několik knih, které bude potřebovat. Nat přemýšlela ve kterých by to mohla najít a jak by ty knihy mohla sehnat. Kdyby požádala dědu, aby jí poslal její knihy tak by mu také musela vysvětlit na co je chce. A jemu by se rozhodně nelíbilo, že si chce vystřelit z Draca Malfoye.
Natasha si vzpomněla, jak jí jednou Blaise říkala že v knihovně jsou některé velice zajímavé knihy o černé magii. Byly ovšem v oddělení s omezeným přístupem. Napadlo ji několik možností jak by se tam mohla dostat. První možnost, s malou šancí na úspěch, byla že se tam prostě v noci vplíží. Tu okamžitě zavrhla, protože byla bláhová a opravdu s minimální šancí na úspěch. Další šance byla, že by poprosila dědu o jeho neviditelný plášť, ale nechtělo se jí mu pořád o něco říkat. Ještě by si mohl myslet, že už mu odpustila ten jeho podraz. Jako třetí možnost ji napadlo, že by šla za Snapem a řekla mu aby jí napsal povolení. S trochou nátlaku a výhružek by se jí to mohlo podařit, ale nechtěla si ho hned znepřátelit. Nakonec ji napadla ještě jedna možnost, sice si nebyla jistá že jí vyjde, ale zkusit to musela. Ovšem to bude moct provést až zítra. Nechala koště ležet na stole a vrátila se zpět do Zmijozelské společenské místnosti.
Draco se ráno probudil velice brzy. Matně si vzpomínal na sen, co se mu v noci zdál. Bylo to něco o Natashe, ale vůbec si nebyl jistý o čem to bylo. Pouze měl v hlavě vtíravý pocit, že onen sen byl moc příjemný. Už jsem se asi vážně zbláznil…Vždyť se mi o tý nemožný holce dokonce i zdá. A co je ještě horší, mě se ten sen líbil!!! Ale třeba jsem ji škrtil anebo proti ní poštval hroznýše…Draco se dál utápěl ve svých myšlenkách, že ani nepostřehl Goyla.
„Ehm…Draco?“ ozval se Goyle nesměle ( J ).
„Co chceš?“ zamručel v odpověď Draco naštvaný, že ho někdo vyrušuje z jeho příjemných myšlenek, kdy si představoval jak by mohlo být asi příjemné mířit hůlkou na bezbrannou Natashu.
„Už je čas na snídani.“ odpověděl mu lehce Goyle. Za těch několik let si byl až moc dobře vědom, že pokud Draco nemá dobrou náladu tak by se mu měl spíš vyhýbat.
„Běžte napřed. Já tam za chvíli přijdu.“ odsekl mu Draco a když na něj Goyle jen tupě zíral tak ještě ostřeji dodal „Do jídelny snad sami trefíte, ne?“ Na to se Goyle s nesrozumitelným mumláním otočil a spolu s Crabem odešli ven z ložnice.
Dracovi se dnes vůbec nechtělo opouštět svoji postel, ale nakonec se přesvědčil a vstal. Ve Velké síni bylo už jen několik opozdilců, ale s tím si Draco vůbec hlavu nelámal. Věděl, že to znamená brzký začátek hodiny, ale jejich první hodina byly dnes lektvary se Snapem. Takže Draco ani nijak nespěchal a když dojedl tak se pomalým krokem vydal do učebny.
„Pane Malfoy usaďte se někam a začněte s přípravou lektvaru.“ uvítal ho Snape. Většinou Nebelvírských projel záchvěv vzteku, kdyby si tohle dovolil kdokoliv z nich tak by dostal školní trest a ještě by jim strhnul spoustu bodů.
Draco se usadil na poslední volné místo na straně Zmijozelských – vedle Nat. Ta se na něj jen podívala s neurčitým výrazem, který ji oplatil nepěkným úšklebkem, a vrátila se zpět ke své práci. Za těch několik dní si Draco všiml, že jí lektvary nejdou. Ne, nejdou bylo slabé slovo. Zkazila co se dalo. Horší už byl jen Neville, ale u něj to spíš bylo vyvoláno strachem ze Snapea.
Zhruba v polovině přípravy si musel Draco dojít ke skříni se zásobami pro nějaké další přísady. Natasha se nenápadně otočila k jeho kotlíku a namířila na něj hůlkou. Něco velice potichu zamumlala a otočila se zpět. Draco se vrátil na své místo a pokračoval v přípravě, ničeho si zatím nevšiml. Nakrájel hadí ocásky a hodil je do kotlíku v tu chvíli se z něj začalo kouřit. Dým se rychle rozšiřoval až se celá učebna během chvilky ponořila do hustého kouře, díky kterému si žáci neviděli ani na špičku vlastního nosu. Studenti začali okamžitě zmatkovat.
„Všichni buďte v klidu. Zůstaňte stát a ani se nehněte.“ zazněl učebnou syčivý hlas profesora lektvarů. Třída zmlkla. Za chvíli stál u Draca profesor Snape a díval se do jeho kotlíku, kolem nich stále ten hustý neproniknutelný kouř. Zamával nad ním hůlkou a něco zamumlal, ale nic se nestalo. Ještě párkrát něco zkoušel, ale v učebně stále zůstával neznámý kouř. Snape si už pomalu přestával vědět rady, ale v tom se kouř začal sám od sebe vytrácet. Během minuty po něm nezbylo ani památky. Snape se ledovým pohledem rozhlížel po místnosti, ale všichni byli na svých místech a udiveně se kolem sebe rozhlíželi. Jen jedny oči se teď s jistým tajemným úsměvem upírali na profesora. Podíval se na ni, ale moc dlouho její pohled nevydržel a uhnul pohledem jinam. Teď už si byl jistý, jistý nejen tím kdo vyvolal kouř, ale také jistý tím kdo je ona dívka zač. A vůbec tím nebyl nadšen.
„Až zjistím, kdo za to může tak stráví pěkných pár večerů v mojí společnosti.“ zasyčel ke třídě její profesor a snažil se přijít na to, proč vyvolala ten dým. Nemohl nic jiného dělat. Ona moc dobře věděla, že on to ví…Ví že to udělala ona, ale že si nedovolí cokoliv udělat. Natasha se znovu usmála a zastrčila si právě ukradenou lahvičku zneviditelňujícího lektvaru do hábitu.
Hodiny odbyly půlnoc a Natasha mířila do knihovny. Neměla moc času, lektvar působil pouze tři hodiny takže si musela pospíšit. Věděla, že vybírání knih ji bude nějakou dobu trvat. Cesta do knihovny jí zabrala čtvrt hodiny takže v knihovně mohla být nanejvýš dvě a půl hodiny. Vstoupila do oddělení s omezeným přístupem a začala si prohlížet regály s knihami. Knihy s tituly jako: Černá magie v kuchyni, Čistá pravda o mozkomorech nebo Dva tisíce různých jedovatých bylin a kde je najít tak ty raději přecházela. Najednou se zastavila a uviděla přesně tu knihu, kterou potřebovala. Měla ji už doma dlouhou dobu a byla její oblíbená. Bylo v ní spoustu užitečných rad a nápadů. Vzala do ruky svazek s titulem Černá magie v praxi pro středně pokročilé. Přesně to teď potřebovala. Byla v ní různá zajímavá kouzla, která ještě nebyla příliš nebezpečná. Nechtěla Malfoyovi nějak vážně ublížit, jen mu chtěla dát pořádnou lekci. Doufala, že by se snad potom mohl stáhnout. Vybrala si ještě několik knih a když zjistila že má ještě spoustu času, tak se rozhodla jít do své tajné místnosti.
Knihy si drze přivlastnila a uložila si je, až na jednu, do připravené knihovny. Přešla ke stolu, na kterém stále ležel Stříbrný šíp a otevřela knihu na příslušné stránce. Už měla přesně rozmyšleno, co udělá a tak se do toho pustila. Do společenské místnosti se Nat vrátila až k ránu.
Draco seděl u snídaně mezi svými kumpány a měl výbornou náladu. Bavil se zrovna s Malcolmem z šestého ročníku když se mu za zády ozvalo nesmělé „Ehm…“ Draco se tedy otočil a před sebou uviděl stát Natashu s koštětem v ruce. Nejdříve ho napadlo, že mu zase chce něco provést a tak už otevíral pusu, že jí něco nepříjemného řekne, ale ona ho předešla.
„Ahoj Draco, já…no, víš…jak bych to jen řekla.“ začala ze sebe Nat soukat. Draco byl ohromen. Ona mu neřekla Malfoy a k tomu to snad vypadá že se jde omluvit.
„No prostě bych se ti ráda omluvila jak jsem se k tobě chovala.“ Draco myslel, že spadne ze židle když to vyslovila.
„Omluvila?“ zeptal se ji nevěřícně.
„Už dál nemůžu snášet ty věčné hádky a různé naschvály a tak jsem se přišla omluvit a donesla jsem ti něco na usmířenou, abys věděl že to myslím vážně.“ řekla mu Nat a podávala k němu koště, které držela. Až teď si ho Draco lépe prohlídl a s překvapením zjistil, že je to Stříbrný šíp. Nejlepší koště které se dá koupit. Nevěřícně na něj zíral a pak k němu vztáhl ruku, ale okamžitě ji zase stáhl zpět a podezřívavě se podíval na Natashu.
„Neboj, není očarované. Opravdu jsem se přišla usmířit.“ tvrdila mu Nat s andělsky nevinnou tváří, ale v hlavě si říkala něco jiného. Tak už si to koště vezmi Malfoy! Nehodlám se tu nechávat očumovat celou školou jak ti dávám koště na usmířenou. Jen kdybys věděl…Už se moc těším až se na něm půjdeš proletět. Určitě se na Tvůj první let půjdu podívat!
„No…tak, teda díky.“ vylezlo z něj po chvíli a vzal si Stříbrný šíp do ruky. Bylo z něj cítit, že slovo děkuji moc často nepoužívá, pokud ho teda vůbec kdy použil. Nat to ovšem ani v nejmenším nezajímalo, byla ráda že si to koště vzal.
„Hned po škole ho půjdu vyzkoušet.“ oznámil jí ještě. Obdarovala ho obrovským upřímným úsměvem a odešla z Velké síně. Byla celá nedočkavá a už se strašně těšila na odpoledne.
Draco se za ní díval jak odchází. Nikdy jsem si nevšiml, jaký má úsměv. Úplně okouzlující…Draco! Vždyť je to Ivanovová! No a? Teď za mnou přišla a omluvila se…Třeba bych konečně mohl mít šanci…ona není jako ty ostatní ze školy, určitě musí být strašně vášnivá v posteli…IVANOVOVÁ! Vždyť je tvůj nepřítel tak o čem to tu sakra uvažuješ! A ani bych se moc nedivil, kdyby to koště bylo očarované. Vždyť se mi přišla omluvit! A taky proč by to dělala? To koště je příliš drahé než aby ho použila jen na nějaký žert. A ten upřímný výraz! Ty se přeci umíš výborně přetvařovat, tak proč by to nemohla svést taky ona? Draco se ještě chvíli hádal sám se sebou, ale nakonec toho přeci jen nechal a odnesl si koště do pokoje. Vzal si věci na hodinu a šel do učebny přeměňování. Nemohl se dočkat, až nové koště vyzkouší.
Komentáře
Přehled komentářů
Musím opravdu mooooc mooooc mooooc pochválit toho člověka kdo tyto povídky píše.Jsou úžasný!!!
Tyto krásné povídky
(Edinnna, 16. 12. 2006 8:53)