Nathasa,Draco a Ingrid 2
29. 5. 2006
Natasha, Draco a Ingrid *romantika/tragédie* autor: Clea kapitola: 2 -------------------------------------------------------------------------------- Druhý den ráno se Nat vydala s ostatními děvčaty ze své ložnice na snídani. Posadily se k Zmijozelskému stolu a začaly si povídat. Natasha se jich ptala na spoustu věcí, které ji zajímali – především na kluky a profesory. Některá jména už znala, ale jiná ji vůbec nic neříkala. Najednou se Pansy začala upravovat a všech se ptát jak vypadá. Nat se s pobaveným, ale také tázavým pohlede podívala na vedle sedící dívku, Blaise Zabini. „Je celá blázen do Draca Malfoye a ten teď bude rozdávat rozvrhy.“ odpověděla jí s úsměvem. Nat se rozhlédla po místnosti a uviděla ostatní primuse jak chodí kolem kolejních stolů a rozdávají rozvrhy. Během chvíle uslyšela jak Malfoy vykřikl na celý Zmijozelský stůl ať si k němu přijdou pro rozvrhy. Pansy se okamžitě zvedla a rychlým krokem k němu zamířila. „Jak tak koukám, tak ta je z toho Malfoye celá paf.“ ušklíbla se Nat. „To teda, počkej až ti začne vyprávět jak spolu jeli v jednom kupé bradavickym expresem. Sice tam byli Crabe a Goyle, ale jí to náladu nezkazilo, hlavně že byla se svým Dracem.“ uchychtla se Blaise a vrhla se na další toust před sebou. Jakmile obě dívky dojedly tak se zvedly a zamířily k Dracovi pro rozvrhy. Draco viděl jak se k němu přibližují dvě dívky, Natasha a Blaise. Věděl, že za ním musí přijít pro rozvrh a chtěl jí nějak oplatit ten včerejšek. Teď bylo skóre 1:0 pro ni a to se mu vůbec nelíbilo. Dívky k němu došly a on podal beze slova Blaise její rozvrh a otočil se zpět ke své snídani. „A co můj rozvrh?“ ozvalo se mu za zády. Pomalu se otočil na Nat a tvářil se, jako by o ničem nevěděl. „Můj rozvrh.“ zasyčela na něj a přivřela oči. Draco se na ni chvíli pobaveně díval a pak jen řekl „vůbec nevím o čem to tu mluvíš Ivanovová. Já už žádný další rozvrhy nemám, všechny jsem už rozdal.“ mile se na ni usmíval a snažil se předstírat nevinnost. Nat ještě víc přivřela oči a pak jen zasyčela „Chceš válku? Máš ji mít.“ a s těmi slovy mu do klína vylila sklenici dýňového džusu, která stála na stole. Otočila se a odkráčela pryč z Velké síně. Věděla, že to lehce přehnala, ale bylo jí to jedno. Jen ať si to hezky Malfoy zapamatuje a už na ni nic nezkouší. Podle ní to byl ten nejnafoukanější a nejnepříjemnější člověk na světě. A ještě k tomu ledovej jak kra a bez citů. Cestou do Zmijozelské společenské místnosti na něj vymyslela ještě spoustu dalších urážek a nadávek. Jak byla naštvaná tak si ani neuvědomila, že přešla odbočku ke vchodu do její společenské místnosti a ztratila se. Bloudila ve sklepení a snažila se najít nějaké povědomé místo, ale nedařilo se jí to. Zahla za roh a vrazila do nějaké vysoké mužské postavy. Zvedla hlavu aby viděla tomu neznámému muži do tváře a usmála se. Tohohle muže už znala, moc dobře ho znala. „Co tu děláte slečno Ivanovová? Pokud se nepletu tak máte být v severní věži, kde vám za chvíli začíná hodina.“ nepříjemně na ni zasyčel zlověstným hlasem. „Ztratila jsem se. A ještě k tomu jsem někde ztratila svůj rozvrh.“ stále se na něj usmívala Natasha. Zamračil se a sáhl do kapsy, vytáhl nějaký kus pergamenu. Hůlkou nad ním zakroužil a něco nesrozumitelně zamumlal a podal ten pergamen Nat. Když se na něj podívala tak zjistila, že to je její rozvrh hodin. „Děkuji vám, profesore Snape.“ „Příště buďte laskavě pozornější, a teď pojďte za mnou.“ prohodil k ní naštvaně a odcházel chodbou pryč. Měla co dělat aby mu vůbec stačila. Během dvou minut stáli před Zmijozelskou společenskou místností. „Jestli vám někdo strhne body za to, že jdete pozdě tak si mě nepřejte, slečno Ivanovová.“ zasyčel na Natashu. Ta jen k němu zvedla hlavu a obdarovala ho úsměvem. Úplně ztuhnul. Až teď si všiml jejích očí. Níž ve sklepení, kde ji našel bylo jen pár loučí a tudíž jí neviděl moc dobře do tváře, ale tady bylo více světla a on si mohl konečně prohlédnout ty tolik známé oči. Nemohl tomu uvěřit, je to pravda? Nebo se mu to pouze zdá? Než se nad tím stačil lépe zamyslet tak mu dívka poděkovala a odešla do společenské místnosti. Nat naštěstí hodinu stihla. Dorazila tam chvilinku před profesorkou McGonagallovou. Posadila se vedle Blaise, která jí byla ze všech dívek ze sedmého ročníku nejsympatičtější. A hlavně se jako jedna z mála nechtěla pořád bavit o Malfoyovi. Profesorka chtěla vědět, co jim přes prázdniny zůstalo v hlavě a tak začali opakovat. Nat s tím neměla vůbec žádné potíže. Tento předmět ji celkem bavil a na její minulé škole ho brali opravdu důkladně. Měla spoustu času navíc a tak sledovala ostatní. Blaise také neměla moc problémů a radši se věnovala jednomu chlapci, který seděl před ní. Byl z Mrzimoru, se kterým měli společné přeměňování, a vypadal jako by mu někdo nasypal do hábitu mravence. Pořád si poposedával, vrtěl se a škrábal. Po chvíli přišla Nat na to, že mu tam Blaise opravdu několik mravenců hodila. S úsměvem pokračovala v pozorování ostatních studentů. Několik Zmijozelských teď zrovna mělo problém s přeměnou svých židlí a tak u nich stála profesorka a ostrým hlasem jim už poněkolikáté vysvětlovala jak to mají udělat, aby se z těch židlí opravdu stali žáby. Jim se podařilo, v lepším případě, přeměnit židli v žábu s dřevěnýma nohama, v tom horším to byla skákající židle což Natashu celkem pobavilo. Podívala se dál po třídě a uviděla skupinku snaživých šprtů z Mrzimoru. Kolem nich už skákalo několik dokonalých žab. Její pohled padl na blonďatého chlapce. Zrovna ji s nepěkným úšklebkem pozoroval. Ušklíbla se a vzpomněla si, jak mu u snídaně vylila na hábit dýňovou šťávu. 2:0 pro ni, měla z toho dobrý pocit. Vítězila. Vtom si ovšem všimla jak na ni Malfoy pod lavicí míří hůlkou. Než stačila cokoliv udělat tak se její žába, která stála před ní, rozprskla na spoustu malých kousků. Všichni Zmijozelští se dali do smíchu, Nat byla celá pokrytá vnitřnostmi té žáby. Profesorka se jí nejdříve zeptala co se stalo, ale když z ní nedostala žádnou odpověď tak jí kouzlem zbavila těch vnitřností. Nat v duchu slíbila Malfoyovi krutou pomstu. Další hodinu měli Dějiny čar a kouzel s profesorem Binnsem. Hodina byla, jak jí Blaise upozornila, nesnesitelně nudná a tak mohla Nat vymýšlet nějakou pomstu pro Malfoye. Draco se mezitím v poslední lavici utápěl ve svých myšlenkách. Přemýšlel, jak by se mohl vykroutit z toho zasnoubení. Ta představa ho děsila. Chtěl být svobodný a také svobodně se rozhodnout, jestli se ožení a s kým. Tohle rozhodně nebylo jeho svobodné rozhodnutí a věděl na sto procent, že si nechce vzít vnučku Ty-víš-koho. Vždyť si už od pátého ročníku byl jistý, že nechce být ani Smrtijedem. Natož aby si vzal přímou příbuznou toho nejhoršího, Temného pána. Ne, to rozhodně ne. Draco se snažil přemýšlet jak odůvodní otci, že si ji nechce vzít. Jeho otec tím určitě nebude nadšen, ale Draco se mu už musí jednou postavit a říci ne. Jenže to byl právě ten problém. Pouze jednou jedinkrát naznačil, že pochybuje o správnosti jednání Ty-víš-koho a ještě teď si pamatoval pronikavou bolest Cruciatu. Sice by mohl odejít z domu, ale jako syn Smrtijeda by to neměl lehké a nejspíš by si ho stejně našli ostatní Smrtijedi a krutě ho za jeho zradu potrestali. Najednou ho z jeho přemýšlení vytrhl nějaký záblesk světla. Podíval se na druhou stranu učebny a zjistil, že Natasha si pohrává se svým stříbrným přívěskem, který odrážel sluneční světlo. Chvíli se na ni jen tak díval. Jeho myšlenky opustily otce a začaly se soustředit na Natashu. Byla opravdu zvláštní, teď mu nepřipadala tak oslnivě krásná jako včera večer, ale pořád měla něco v sobě. Bylo to něco v ní co ho tolik přitahovalo. Nejspíš ta její nespoutanost a ta její vášeň. Při těch několika jejich střetech doslova cítil její emoce, vztek a zuřivost. Líbilo se mu ji provokovat, cítit ty její silné emoce. Nat byla ráda když hodina skončila a ona mohla jít na oběd. Šla samozřejmě s Blaise, která se stala její opravdu dobrou kamarádkou. Skvěle se spolu bavily. Po obědě je čekala hodina lektvarů. Blaise ji upozornila ať si dá na Snapea dobrý pozor. Sice Zmijozelu nadržuje, ale občas také jim rozdává nepříjemné tresty. Učebna lektvarů byla už na první pohled nepříjemná. Podivný zápach z předchozích hodin, mdlé světlo z několika loučí po stěnách místnosti dodávalo strašidelného vzhledu. A k tomu profesor lektvarů, nepříjemný jako obvykle. Nat s Blaise si vybraly místo vzadu a začaly si vyndávat věci na výuku. Dnes měli začít se Zneviditelňujícím lektvarem. „Na tabuli máte napsány ingredience a postup. Pusťte se do toho. A bez zbytečných keců!“ obrátil svůj syčivý hlas směrem k Blaise. Ta okamžitě zmlkla a začala s přípravou lektvaru. Natasha vždycky nesnášela lektvary. Nikdy jí nešly, považovala to za zbytečný a hloupý předmět jenže její rodina na to měla zcela odlišný názor a tak se na lektvary musela přihlásit. Celou hodinu se snažila co nejvíc soustředit na připravovaný lektvar, ale pořád měl špatnou barvu a hustotu. Jednou se u ní zastavil Snape. Jen se podíval na její práci a hned zase odešel pryč. Blaise se po ní tázavě podívala. Ale Nat jen pokrčila rameny a dál se věnovala svému nepovedenému lektvaru. Věděla, proč ji nic neřekl ale rozhodně to nechtěla Blaise povědět. Určitě ne teď.
Blaise je kluk
(Lafik, 18. 2. 2008 15:16)