Nathasa,Draco a Ingrid 1
Natasha, Draco a Ingrid *romantika/tragédie*
autor: Clea
kapitola: 1
Draco Malfoy seděl u Zmijozelského stolu ve Velké síni. Vedle něj seděla Pansy Parkinsonová a zrovna se mu snažila převyprávět zážitek z prázdnin. On se jen znuděně rozhlížel po Velké síni a jejího vykládání si nijak nevšímal. Byl sice rád, že opustil sídlo rodu Malfoyů, ale v Bradavicích se poslední dobou velice nudil. Byl nekorunovaný vládce Zmijozelu, snad každá dívka ze školy po něm toužila, ale jeho to už nebavilo. Nebylo tu nic co by ještě mohl získat, dobývat. Zmijozelští, dokonce i z vyšších ročníků, udělali cokoliv jim řekl. V ostatních kolejích se ho většinou báli a tak jediné povyražení pro něj byly střety s Potterem a jeho partou.
Z jeho nicnedělání ho vytrhl zvuk otevírajících se dveří, ve kterých se objevila profesorka McGonagallová. Za ní vstoupili do síně vystrašení prvňáčci. Draco se jen pousmál nad jejich vyděšenými pohledy, on sám tu už byl sedmým rokem a nepamatoval si žádného prvňáka, který by nebyl alespoň trochu vystrašený. Moc dobře se pamatoval na svůj první den v Bradavicích. Úplně ho tehdy ohromila Velká síň, hlavně tedy její strop. Sice byl zvyklý na různé věci, ale toto jej přesto uchvátilo. Byla to krásná doba, bez nějakých problémů…Zato teď měl jeden opravdu veliký nepříjemný problém. Jeho otec ho bez jeho vědomí zasnoubil. A ještě k tomu s vnučkou lorda Voldemorta. Nějakou Ingrid. Nikdy ji neviděl, ani nevěděl, že Voldemort má dítě natož vnučku. Až udělá OVCE tak má být svatba. Když mu to otec říkal, tak si myslel že je to nějaký hloupý vtip. Jenže jeho otec nežertoval, nikdy. Snažil se mu to nějak rozmluvit, ale Lucius byl pevně rozhodnut. Dokonce byl nadšen představou, že jeho syn propojí jeho rod s rodem Pána Temnoty.
Pansy najednou přestala žvanit, ale Draco si toho nevšímal a dál se toulal ve svých myšlenkách. Zpět ho vrátilo až Pansiino zatahání za jeho hábit. Tázavě se na ni podíval, ukázala mu prstem směrem k prvňáčkům, teď už stojících před profesorským stolem. Jediný pohled mu stačil, aby pochopil co Pansy tak zaujalo. Na konci řady čekající na rozřazení stála dívka převyšující ostatní, mohlo jí být takových patnáct, šestnáct let. Draco musel uznat, že je více než pohledná. Měla drobnější postavu, černé vlasy jí padaly zhruba do poloviny zad. Její obličej nemohl celý vidět, dívala se jiným směrem, ale tušil že je velice pohledný. Nebyla nijak vystrašená, naopak byla velice sebejistá a zvědavě se rozhlížela kolem sebe. Přitom každého obdarovávala svým zářivým úsměvem.
Draco nebyl jediný, kdo ji sledoval. Skoro každého zajímalo kdo ta dívka je a kam bude zařazena. Když profesorka McGonagallová přečetla jméno Natasha Ivanovová a dívka se pohla směrem k moudrému klobouku tak to celou síní zašumělo. Nat se usadila na stoličku a profesorka jí dala na hlavu klobouk. Ten, jakmile se lehce dotkl její hlavy vykřikl Zmijozel. Celou síní se ozvalo smutné povzdechnutí, jen Zmijozelská kolej začala jásat. Jakmile se Nat usadila vedle pohledného sedmáka tak se zvedl ředitel školy, Albus Brumbál a zjednal si ticho. „Vážení studenti, i když je to velice nezvyklé, tak jsme letos na naši školu přijali mnohem starší studentku než je zvykem. Sečna Ivanovová musela z jistých rodinných důvodů přestoupit z ruské školy čar a kouzel Ivana Hrozného. Nastoupí do sedmého ročníku a já doufám, že jí všichni pomůžete, aby si tu co nejrychleji zvykla a aby se jí tu líbilo.“ ředitel pokynul profesorce McGonagallové a ta pokračovala v zařazování.
Nat se celou hostinu bavila s tím pěkným chlapcem. Očividně se mu moc líbila, skoro ani nic nesnědl jak na ni pořád koukal. Jí to nevadilo ani ji to neuvádělo do rozpaků, byla už na takové chování zvyklá.
Její nejnovější obdivovatel ji po hostině zavedl do Zmijozelské společenské místnosti. Bylo to tam celkem vkusně zařízené, samozřejmě v barvách koleje – zelené a stříbrné. Trochu se obávala, že když je společenská místnost umístěná ve sklepení tak že tam bude zima, ale pletla se. Bylo tam příjemné teplo. Moc se nezdržovala a rovnou zamířila do dívčích ložnic. Usmála se na své spolubydlící a hned se s nimi dala do živého rozhovoru. Měla cit pro lidi, rychle odhadla kdo jaký je a co si myslí. To jí velice pomáhalo při sbližování se. A tak, když ten večer usínala, měla už pět dobrých kamarádek.
Nat se uprostřed noci probudila a věděla že už neusne. Vstala tedy ze své postele a rozhodla se, že prozkoumá hrad. Oblékla si svůj saténový župan a sešla do společenské místnosti. Překvapilo ji, že oheň v krbu stále ještě hořel, ale potom si povšimla chlapce, který seděl v jednom křesle a do toho ohně zíral. Ten chlapec byl velice pěkný, měl světlou pleť a také světlé, skoro až bílé, vlasy. V jeho očích se teď odrážel plamen, ale byla si jistá, že jinak jsou šedomodré. I když seděl mohla vidět jeho vysokou štíhlou postavu. Nebyl to ovšem žádný šlachovitý kluk, pod hábitem mohla jen tušit pěkné vypracované tělo. Jak si ho tak se zájmem prohlížela, tak chlapec se otočil a podíval se na ni. Jeho pohled byl zprvu chladný, ale jakmile ji pohlédl do tváře tak se zaleskl zvláštním světlem. Nat už ovšem v tu chvíli nezkoumala jeho oči. Už ji nezajímaly. Jakmile se na ni otočil tak ho poznala, Malfoye. Její pohled okamžitě ztvrdl.
Draco si ji až teď mohl pozorně prohlédnout. Byla opravdu překrásná, dokonalá postava, dlouhé černé vlasy a neskutečně hluboké oči. Temné, černé oči, které se teď leskly nenávistí a zlobou. Moc dobře si uvědomoval, že spousta lidí ho nesnáší už jenom pro jeho jméno. Ale něco takového by čekal od někoho z jiné koleje a ne ze Zmijozelu. Tady ho přece všichni obdivovali. Dívka mezitím sešla schody a měla namířeno k východu ze společenské místnosti. Draco se zvedl a pár kroky byl před ní.
„Snad nejdeš pryč?“
„Samozřejmě, že jdu.“odpověděla mu povýšeným hlasem. Překvapilo ho to. Čekal spíš ustrašené zavrtění hlavy nebo možná provinilost v hlase, ale rozhodně ne povýšenost. To přeci on má být povýšený a chladný a tak.
„Tak na to zapomeň holčičko! Nikam nepůjdeš. Já jsem primus a zakazuju ti to!“ ani vlastně nevěděl, proč mu to vadí. Nejspíš jen chtěl zkusit, jaká je. Jestli se ho bude bát nebo mu padne k nohám…takovéhle chování ho ale lehce vykolejilo.
„Ty mi v tom chceš snad zabránit?“zeptala se posměšně. Jeho pohled byl ledový a jasně jí dával najevo, že on je tu pánem. Jen se lehce pousmála a obešla ho. Chytil ji za rukáv a otočil ji zpět k sobě.
„Nebuď drzá holčičko, to ti tady nebudu tolerovat!“ výhružně na ni sykl.
„Nikdo mi nebude nic nařizovat, je ti to jasný Malfoy?!!“ zasyčela na něj zpátky. Přimhouřil oči a když nic neříkal, jen se na ni tak výhružně díval tak se mu Nat vyškubla a odešla pryč. Ohromeně se za ní díval. Ta má ale kuráž, blesklo mu hlavou.
Nat se procházela po hradě a pomocí několika jednoduchých kouzel černé magie našla tři tajné vchody. Jedena chodba se táhla někam daleko, ale podle směru usoudila, že to bude cesta do Prasinek. Druhá chodba vedla napříč hradem až do Nebelvírské společenské místnosti. Stála za východem a poslouchala hlasy na druhé straně. Zrovna se tam několik chlapeckých hlasů bavilo o famfrpálu.
„Letos určitě vyhrajeme! Vždyť letos je kapitánem Harry, tak to máme jasně v kapse.“ „Jasný, natrhneme Zmijozel!“
„Na Nebelvír!“ Nat se usmála a odešla chodbou zpátky.
Ta třetí, poslední, ji zaujala nejvíc. Začínala poměrně blízko Zmijozelské společenské místnosti a končila v Západní věži. Na konci té chodby se nacházelo několik místností, o kterých pravděpodobně nikdo nevěděl. Všude byla spousta pavučin a prachu. Přesně to ovšem Natasha potřebovala. Chvíli přemýšlela jestli má začít hned, ale nakonec se rozhodla, že pár týdnů počká a nastraží tu několik detekčních kouzel aby věděla jestli o tom místě opravdu nikdo neví.
Vracela se s velmi dobrým pocitem do společenské místnosti. Malfoye tu už nepotkala a tak si šla ještě na tu chvíli lehnout.
Komentáře
Přehled komentářů
Náhodou jsem dnes narazila na tyhle povídky a zhltla jsem hned všech sedm částí. Je to moc pěkně napsané a ten závěr... Tekla mi slzička.
Názor
(hippodamie, 16. 1. 2008 21:18)
Ahojky.
Dnes jsem narazila na tuhle povídku a přijde mi moc hezká, zajímavá i tajemná.
Taky jsem nenašla téměř žádnou chybu což se mi zatím při čtení takovýhle povídek moc často nestávalo.
Tak jdu hned na další kapitolu :-)
Pochvala
(Lusi, 22. 2. 2011 23:17)